Kousek z mého srdce♥ na Blog.cz

Víkend byl pro mě, jak už z minulých článků víte, ve znamení kola, hokeje a relaxu. V první řadě chci moc pogratulovat k slovenskému stříbru a nádhernému českému bronzu! Gratuluji hoši! :) Musím se ale přiznat, že při boji o bronz mitak tlouklo srdce, až se mi nadzvedávalo tričko, to byl zase adrenalin :D. Tak si říkám, jak bychom byli silní jako hokejový národ, kdyby jsme byly opět jako Českoslovesko :D.

Nicméně, jak jsem v tu neděli relaxovala, tak mě taky ale čekala cesta k babičce. Měla nová koťátka a já se už, už nemohla dočkat, až je uvidím, protože co je malý, to je hezký!

Včera, v neděli, jsem si dávala hezky pěkně relax, po včerejším vyčerpávajícím výkonu na kole mě totiž pěkně bolí můj špičatooplácaný zadek. Po snídani jsem zasedla k počítači a tak nějak jsem usoudila, že by nebylo špatné si přebrat ten nepřehledný regál cédéček a DVDček, kterých tam jsou neskutečné hromady a hromady. No, tak dejme tomu, že jsem to "přebrala". Bylo to stejné, jako když přebírám časopisy. Vždycky se u nějakého z nich zastavím a čtu si pro mě zbrusunové, ale stále zajímavé články. Ve výsledku hromada časopisů zůstává stále hromadou. Stejně tak tomu bylo u CDček a DVDček.

Píši úplně vyšťavená, ale hezky od začátku. Ráno jsem se vyspala do růžova, takhle dobře se mi nevstávalo už hodně dlouho. Čekaly mě ale závody na horském kole v seriálu Kolo pro život, úplně první závody na kole v mém životě, ale i přesto, že jsem věděla, že pro mě je to jako hobby, jsem byla nervózní už od samého začátku dne, bála jsem se , že zabloudím, můj orientační smysl je totiž na bodu mrazu. Je sice hezké, že jsme se s mamkou zaregistrovaly na závod přes internet, několik dní předem, ale když si nepřejedete včas vyzvednout startovní čísla, čipy a trička, je to pak těžký. Chtěli jsme jet tedy nakonec bez čísel a čipů, které vám spočítají čas, za který to ujedete, ale nakonec se tam našla nějaká ta dobrá duše a startovní číslo i s čipem nám dala. A trička? Ty na nás samozřejmě už nezbyly, mám to ale smůlu.