2.kapitola - Setkání

13. srpna 2011 v 14:08 | Pauline |  Duch dne a noci
Ahoooj !
Tak jsem ze soustředění doma. Konečně! Měla jsem trošku zpoždění s 2.kapitolkou, ale nyní jí sem dávám, tak doufám, že se vám bude líbit. V tomto dílu se to ještě tak uplně nerozjede, alee můžu říct, že příští kapitolky budou o hoodně napínavější ;) . Tato kapitolka je mnophem víc podrobnější než budou ostatní, protože v této jsou celkem důležité informace. Nezapomeňte, že komentáře určují, kdy mám napsat další kapitolku. ;) tak hezké počteníčko a KOMENTUJTE!
Minulá kapitola ZDE!

Celá udýchaná a naprosto zmoklá, jako slepice jsem doběhla k autobusu a panu řidičovi jsem ukázala svojí (už propadlou) jízdenku. Poté jsem si sedla na ,,svoje" místečko vzadu u okna. Jak to u mě bývá, počasí mělo vliv na moji náladu. Nejenom, že jsem byla otrávená z toho, že venku leje jako z konve, ale i z výletu, na který pojedu a nebudu tam nikoho znát.


Autobus dojel do stanice, do které jsem potřebovala. Vystoupila jsem a uháněla ke gymplu, kde už jsem viděla moje nastávající spolužáky, jak nastupují do autobusu, který by nás měl dovézt na jakýsi palouk, kde máme přežít noc ve stanech (grrr..v tomhle dešti jo?) . Naprosto jsem nechápala, koho tohle geniální ,,ubytování" napadlo. No nechme to plavat.
Přišla jsem k busu a podala jsem si s naší paní učitelkou Griikkiovou ruku a žažbleptala jsem něco v tom smyslu, že jí ráda poznávám. A pak nadešel ten okamžik, kterého jsem se bála nejvíce - měla jsem nasednout do autobusu, kde nikoho neznám. Ach bože...! Šla jsem uličkou mezi sedačkami všem jsem oplácela zkoumavý pohled, kterým oni koukali na mě. ,,Nechceš si přisednout?" koukla jsem se na osobu, která mi otázku položila. Byla to vzrůstem malá, dívka s velkýma modrýma očima a špinavě blonďatými vlasy (Překvapivě! U nás ve Finsku jsme skoro všichni blonďatí). ,,Jasně!" zkusila jsem odpovědět s úsměvem, ale dalo to práci při mé špatné náladě.
,,Jsem Emilia" začala dívka.
,,Rebekka" podaly jsme si společně ruce, a tak začal náš rozhovor. Emilia byla opravdu moc milá, sympatická a upovídaná, ale mě to vyhovovalo, alespoň jsme měly pořád co probírat. Překvapilo mě, že doma chová zvířátko, které doma jentak někdo nemá - malinkou opičku Ferderiku. Emilia byla opravdu super, a tak jsme se dohodly, že spolu přespíme ve stanu.
Když jsme dorazili, byla jsem překvapená hezkým počasím a sluníčkem na obloze. Úkolem číslo jedna ale bylo postavit stan. To se nám s emilií povedlo vcelku rychlém čase. Potom jsem si sedla do trávy a začala jíst svačinu z domova. Nejedla jsem však dlouho - křik naší paní učitelky nám rozkázal, že si máme jít do dvojic a ona, že nás spočítá. A pak jsem ho viděla, toho úžasného, krásného,hnědovlasého fešáka, pro mě zatím beze jména. ,,Rebekko! Jdeme." odtrhnout od něj oči mi pomohla až Emilia.
Kam jsme šli? Do ZOO. To pro mě bylo dost příjemné překvápko, jelikož zvířátka miluju. Zoologická zahrada nebyla nějak extra veliká, ale obsahovala ty zvířata, které v zoo nejčastěji bývají, ale nejvíce se mi líbil tygr. Byl krásný, nádherný, ale asi jsem ho obdivovala z toho důvodu, že u nás ve Finsku jsem byla zvyklá jenom na samé soby a losy.
Zrovna jsem se ale zapovídala s Emilií o tom, jak nás štve letošní počasí. Udělala jsem ale zásadní chybu. Opřela jsem se o klec s tygry a jednomu tygrovi se to asi moc nezamlouvalo. Ucítila jsem píchavou bolect do mé pravé dlaně. Koukla jsem se na svou dlaň a sršelo z ní strašně moc krve. Krev mi nikdy nějak nevadila, zvlášť ne moje. Nevím proč, ale neskutečně se mi zamotala hlava.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blog250 blog250 | 13. srpna 2011 v 16:46 | Reagovat

:) to jsem teda zvědavá co na tu krev řekne učitelka :D . je to hezky napsané a už se těšim na další :D

2 Mineko M.S. Mineko M.S. | Web | 13. srpna 2011 v 20:53 | Reagovat

Ahoj, nemáš záujem prihlásiť sa do poviedkárskej súťaže? Môžeš sa prihlásiť ako porota a aj ako súťažiaci.
PS: Zaujímavé to je :)

3 Passion Passion | Web | 14. srpna 2011 v 13:26 | Reagovat

To by bolo nepríjemné keby nasadnem do autobusu, kde nikoho nepoznám. Na to treba silné nervy. Ešteže sú na svete takéto Emílie, ktoré nám to uľahčia, však? :P Zaujímavý príbeh, lenže spať v stane? Nenávidím školy za takéto týranie! Ešte v daždi! Prr! :P Teším sa na pokračovanie :-*

4 krevjezivot krevjezivot | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 16:36 | Reagovat

Je to napínavé a zajímavé! Už se těším na další kapču. :)

5 Shinara-chan (Terezka) -^-^- Shinara-chan (Terezka) -^-^- | E-mail | Web | 5. září 2011 v 21:26 | Reagovat

Napadlo mě, že v tom dešti by se v tom stanu vážně dalo plavat :D Emilia vážně vypadá mile, Rebekke to přeju, alespoň už nebude muset být tak nervózní, když si našla kamarádku ^-^ Ten konec je vážně napínavý ^-^ Stejně jako minulý díleček, to bylo naprosto krásně napsané ^//^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama