3.kapitola - Mdloby

17. srpna 2011 v 8:03 | Pauline |  Duch dne a noci
Já vím, opět taková..podrobná kapitolka, ale opravdu to je potřeba. Více se to rozjede až při příštích kapitolkách, to Vám slibuji. Tak buďte trpělivý a čtěte a čtěte. Ale to hlavní už se blíží, fakt! Doufám, že se vám to líbí ;) a nezapomeňte na komenty, protože jedině tak poznám, jestli mám psát dál ;) Pááčko!


,,Rebekko! No tak, Rebekko!" cítila jsem jak mi někdo lomcuje s tělem a volá moje jméno celkem ostrým hlasem, ale to bylo to jediné, co jsem v tu chvíli dokázala vnímat. Neustále se to ozývalo, bylo to jako ozvěna, která nepříjemně duní v mé hlavě. Najednou se mi smysly záhadně vzpamatovaly, protože jsem poznala, že ten, kdo vyslovoval mé jméno, byla moje mamka. V tu chvíli jsem si ale ani neuvědomovala, kde jsem. ,,Rebekko prober se!" tentokrát to byl Emiliin hlas, který na mě mluvil. Otevřela jsem oči. Chvíli jsem viděla pouze mlhavo, ale pak jsem se zděsila. Uvědomila jsem si, že ležím u mého stanu, na dece a nade mnou dřepí skoro celá třída, včetně učitelky a mamky.


,,Co, co se děje?" Pronesla jsem zmateným a unaveným hlasem.
,,Omdlela si miláčku, víš, to se děje." mamka mě pohladila po čele a usmála se. Mě ale moc k smíchu teda nebylo. Začal jsem rudnout z toho, jak jsem trapná. Bylo mi k breku. Však jo, tohle se může stát jenom mě.
Nabrala jsem všechny síly abych si alespoň sedla. "Ale..jak, proč?..Nechápu! " tentokrát se mi už hlas začal klepat.
,,Stalo se ti té zoo, když jsme byly my dvě zrovna u těch tygrů, jak se ti líbili. Jenom jsem se rozhlédla kolem sebe a ty si se zrovna koukala na svojí zkrvavenou dlaň a skácela si se k zemi, ako domeček z karet. Zavolali jsme tvojím rodičům a teď jsme tady, u stanů." pronesla Emilia a já jsem právě ucítila, jak se propadávám do země, protože tohle byla trapnost nad trapnost.
Koukla jsem se na moji pravou dlaň, která byla ovázána bílým obvazem. Došlo mi to. Já jsem omdlela z toho rafance od tygra, ale vůbec, vůbec jsem nechápala proč. Už jsem se tolikrát odřela koleno, nebo řízla do prstu, ale tohle? To se mi tedy ještě nestalo, byla jsem naprosto zmatená.

Před míma očima bylo zase mlhavo. Někdo mi ale podepřel záda a podal mi láhev vody.
,,Díky..ehm.."
,,Joel." Pronesl ten krasavec s hnědou kšticí. Uh, a ty modrý oči. Měla jsem co dělat abych neomdlela znova, ale naštěstí jsem se udržela. Obávám se, že můj rozpačitý pohled na něj, byl až moc viditelný. V tom ke mně Emilia přinesla batoh, ve kterém jsem měla všechny důležité věci.
,,Proč mi to sem neseš?" zeptala jsem se trošku ostře. Po chvilce mě to zamrzelo.
,,Vždyť jedeš domů, to nevíš? Nemůžeme tě tu takhle nechat." Usmála se na mě.

Potom už jsem jenom vzala batoh, rozloučila jsem se se svojí dosud ne úplně poznanou třídou a nasedla do našeho autíčka. Celou cestu jsem si pokládala jednu a tu samou otázku. Proč, proč, proč? Nic nedávalo v tuto chvíli smysl, žádný smysl. Únavou jsem zavřela oči.
Probudily mě až zvuky naší garáže. Doma jsem viděla, že taťka je už v práci, a že Julka do školy nakonec přeci jenom musela.

Jako vždy mě při mém příchodu do domu přivítala má nejmilejší, dvouletá fenka Simba. ,,Ahoj Simbo!" poklekla jsem k ní a dala jí pusu mezi ušiska. Ona mi na oplátku olízla tváře a zrovna, když jsem ji chtěla podrbat na její zrzavé náprsence, tak mi olízla obvaz na dlani a její sliny se propily..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 krevjezivot krevjezivot | Web | 17. srpna 2011 v 18:35 | Reagovat

Hezký! Doufám, že brzo bude další kapitolka. A prosím zase mě informuj. Dík. :)

2 blog250 blog250 | Web | 22. srpna 2011 v 23:57 | Reagovat

jooooooo brzo kapitolaaaa :)

3 krevjezivot krevjezivot | Web | 14. září 2011 v 19:39 | Reagovat

Dáš sem prosím další díl? Je to šíleně napínaví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama