Být jako modelka

6. prosince 2011 v 17:32 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Být jako modelka… je to nutnost? Opravdu si nějací lidé myslí ,,Ach, kdybych měla takovou postavu, určitě bych se klukům líbila" ? Ne, opravdu ne, nutnost to není, vůbec! Škoda, že mi někdy připadá, že si to myslím jen já, protože veřte mi, sledovat svojí spolužačku dříve energickou, veselou, s humorem, kdy celá třída ležela na zemi, s pěknou postavou, která sice dokonalá nebyla, ale nikdo na tomto světe nebyl stvořen k dokonalosti, jak se mění způsoben, že si musí kupovat o 3 čísla menší ryfle, aby jí byly na obvod stehen a vidět na ní, jak se jí ztrácejí ženské tvary na hrudi, to opravdu není pěkná podívaná… seznamte se to je moje zbrusunová spolužačka D..




1.září příjdu do školy. Ihned jsem se vydala za D. , objala jsem ji, ale najednou jsem se lekla, bylo to jak kdybych objala párátko, ale úžasem ze mě stejně vylítlo: ,,Panečku, ty si zhubla, to je krásný" . ,,Jé děkuju ti, jsem zhubla o deset kilo, teď mám 40!" oznámila mi s radostí. Jenomže… To ta hubenost byla ještě celkem přijatelná. D. byla vždycky tak krásná, nejen zvenčí, ale i zevnitř. Její humor byl prostě jedinečný. Ovšem jí to pořád nestačilo.Od začátku školního roku se to čím dál víc zhoršovalo, až (jak jsem zmínila) si musela koupit o 3 velikosti menší kalhoty a přitažlivé části těla se téměř vytratily. Ještě horší ovšem bylo, že hormony jí přestaly pracovat. No řekněte, nebáli byste se o ní?

Další dny se D. přitížilo, a tak nezbývalo nic jiného, než navštívit pana doktora. Své nejlepší kamarádce poté oznámila, že když byla u doktora, sestřička povídá panu doktorovi: ,,Pane doktore, máme tu anorektičku!" ..Poležela si 3 dny v nemocnici a to jí možná i s argumentem sestřičky asi trošku pobídlo k tomu aby začala znovu normálně jíst. Ano, štěstí přálo a ona se začala vracet k normálu, pomalu, ale jistě.

V posledním měsíci D. začíná být opět hůř a hůř. Byla absolutně vynervovaná z toho, že nabrala zpět jedno kilo. A co se do toho ještě přidalo? Začali jí vypadávat vlasy, a to opravdu hodně. Po škole chodí jako mrtvola, jako bez duše, nemá žadnou energii, tak sakra jak jí mám pomoct? Mám o ní strach.

Setkali jste se už někdy s někým podobným?
Jak jste to řešili?

Vaše bezmocná Pauline:(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Toayen Toayen | Web | 11. prosince 2011 v 14:20 | Reagovat

s ničím podobným jsem se nesetkala, taky jsem celkem hubená, ale to mám po mamce, nedělám to kvůli tomu že bych chtěla hubená být... to rozhodně ne, ale geny změnit nejde no...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama