Skok letmo, odchod brečmo aneb moje šikovnost nezná hranic

29. prosince 2011 v 16:32 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Zdravím všechny trapasáře, přidávám se k Vám!

Vstávala jsem v šest ráno, tudíž se ode mě nemohlo čekat nic velkého. Byla to rychlovka. Musela jsem vstát a během patnácti minut udělat všechny ranní povinnosti jako je(probrat a vstát) vyčistit zuby, obléknout se (děsně namáhavá činnost) a učesat si vlasy do jednoho ohonu.


Proč jsem vlastně vstávala? Můj nejmilejší sport, krasobruslení, mi bohužel někdy nedává možnost se vyspat do růžova, a to ani o jakýchkoli svátkách či prázdninách. Ani tyto prázdniny nejsou výjimkou a naše trenérky se rozhodly to pojmout způsobem dvojfázových tréninků.

V autě jsem si nasadila do uší svá (konečně nová) sluchátka a poslouchala jsem, poslouchala a poslouchala, až se auto zastavilo a do auta nám nastoupila paní trenérka, se kterou jsme měli právě na ráno objednanou konzultaci. Poté jsme se zase rozjeli, a to už cílem byl zimáček!

Otevřela jsem dveře auta a moje boty dopadly na mrazivý chodník. V tu chvíli jsem si všimla mých nezavázaných tkaniček. Nejsou to úplně tkaničky, je to takové zvlaštní vázání. ,,No co", řekla jsem si ,,vždyť vchod na stadion je kousíček". Samozřejmě boty jsem si já lenoch nezavázala a to se mi stalo osudným. K našemu zimáčku se musí dojít ještě asfaltovým, celkem prudkým kopcem, který je sice krátký, ale zato (pro mě) nebezpečný jako blázen. Z kopečka vždy sbíhám, abych byla co nejdříve v šatně mohla s holkama drbat jako o život. Jinak tomu nebylo ani dnes. Začínám bežet. Cítím, jak se moje tkaničky spojují. Já je nemůžu v té setině vteřiny rozpojit. Co myslíte, že se stalo? Já jsem letěla placáka po krásně tvrdém asfaltu. ,,Stojí tu někdo, kdo mě mohl vidět ?" , říkala jsem si v duchu po dobu, kdy jsem ležela na zemi. Doufala jsem, že nikdo při chvilce mého trapasu v mém okolí nebyl. S těží jsem se zvedla se strašnou bolestí kolen. Byla jsem z toho tak rozrušená, že jsem nevnímala svět kolem sebe a v tom se před vstupními dveřmi ozvalo: ,,Pěkná tlama, jsi v pohodě?". Jeden z trenéru hokeje, se očividně mým pádem bavil a já se zmohla jen na ukňourané ,,Jo,".

,,Miluju" svoje trapasy, kterých v mém případě není málo.

Vaše pohmožděná Pauline:/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 29. prosince 2011 v 17:30 | Reagovat

Krasobruslení je opravdu úžasný sport ;-)
Já neumím krasobruslit, ale umím nějak tak bruslit a moc mě to baví. Jen už asi půl roku nemám brusle :-(

2 Kawe ^^ Kawe ^^ | Web | 29. prosince 2011 v 18:09 | Reagovat

vtipné! :-D a máš moc hezký blog a překrásný koníček! taky jsem chtěla dělat krasobruslení ale nemám na to postavu :-D a ambice :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama