Květen 2012

Loučím se, Česko, zdravím, Dánsko! :)

30. května 2012 v 17:27 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,
ohlašuji se rychle, rychlou zprávičkou. Dneska mám lehce cestovní horečku. Jupijajej, jedu do Dánska, do země Lega. Čekají mě tam kostičky z lega, horské dráhy (vítej blinkání!) a spousta, a spousta atrakcí. BUDU V LEGOLANDU celý jeden den, to zní skvěle. I když mám už sbaleno, stále se bojím, že mi něco chybí a něco postrádám, ale takhle to mám vždycky. Následující den se půjdeme se školou podívat po krásách dánských pobřeží a přírody. Jede se mnou foťák, tak ho poprosím, aby něco vyfotil ;). A deniček tak moc prosil, že chce jet taky, tak už je v batůžku. Zapíšu do něj moje dánské dobrodružství, které tu pak zveřejním. ;)

Okej, jdu přežít tu úmornou cestu autobusem. Řekla jsem si, že v něm budu spát, ale stejně to dopadne, jako vždy-budeme s holkami kecat a kecat a nebudeme spát ani minutu.

Doufám, že si to užiju a z horské dráhy nevypadnu. Držte mi palce! :D

Čágobélo, Pauline

Moje první módní přehlídka (+FOTO)

27. května 2012 v 13:30 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,

Jsem tak ráda, že jsem v pátek zažila to, co jsem zažila. A co že jsem zažila? Perfektní večer a noc. No, tak nebuďme perverzní, byla jsem s mými skvělými kamarádkami ze školy na módní přehlídce, která se konala při příležitosti jedné akce, která se v našem městečku koná každý rok. Co je ale nejlepší, že já sama jsem se té módní přehlídky účastnila!

Nestíhám, nestačím, ale Poirot a Sherlock mi postačí

24. května 2012 v 21:11 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,

Podle kalendáře sice ještě jaro, podle počasí ale nejspíš léto. Je fakt krásně, sluníčko hřeje a konečně můžu jít s holkami do parku na zmrzlinu a popřípadě při tom balit nějaký ty pěkný kluky. Škola u mě vypadala od začátku druhého pololetí dost bídně, jsem strašný flákač, ale jelikož se už blíží uzavírání známek, musela jsem se teď trošku odrazit a zapojit svůj neustále zaneprázdněný mozek (že by kluky?). Nebo spíš snažit se ho zapojit, duchem jsem totiž už trošku na prázdninách, což někteří učitelé jsou jak je vidno také, ale u nás to moc nechápou -vlastně vůbec a v drtivé většině to řeší zápisy do třídnice. Já díky bohu žádný ještě nemám, i když nedávno jsem měla jeden nevšední konflikt s jistou psycho učitelkou o tom, že jsem nedisciplinovaná a nevychovaná, prý to někde zaslechla. K třídní jsem běžela jako splašená, zda si na mě někdo nestěžoval. Ne. Takže jisté paní učitelce přinesu na konci školního roku kytičku s lístečkem, na kterém bude číslo na doktora na kopečku, nejsem totiž jediná, komu se s ní podařilo zažít konflikt…

Návštěva babiččiných koťátek

22. května 2012 v 15:06 | Pauline |  Foťák v akci
Zdravím! :)

Víkend byl pro mě, jak už z minulých článků víte, ve znamení kola, hokeje a relaxu. V první řadě chci moc pogratulovat k slovenskému stříbru a nádhernému českému bronzu! Gratuluji hoši! :) Musím se ale přiznat, že při boji o bronz mitak tlouklo srdce, až se mi nadzvedávalo tričko, to byl zase adrenalin :D. Tak si říkám, jak bychom byli silní jako hokejový národ, kdyby jsme byly opět jako Českoslovesko :D.
Nicméně, jak jsem v tu neděli relaxovala, tak mě taky ale čekala cesta k babičce. Měla nová koťátka a já se už, už nemohla dočkat, až je uvidím, protože co je malý, to je hezký!

Jsou opravdu sladká, ale posuďte sami:)))

Vzpomínky jsou všude

21. května 2012 v 14:32 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,

Včera, v neděli, jsem si dávala hezky pěkně relax, po včerejším vyčerpávajícím výkonu na kole mě totiž pěkně bolí můj špičatooplácaný zadek. Po snídani jsem zasedla k počítači a tak nějak jsem usoudila, že by nebylo špatné si přebrat ten nepřehledný regál cédéček a DVDček, kterých tam jsou neskutečné hromady a hromady. No, tak dejme tomu, že jsem to "přebrala". Bylo to stejné, jako když přebírám časopisy. Vždycky se u nějakého z nich zastavím a čtu si pro mě zbrusunové, ale stále zajímavé články. Ve výsledku hromada časopisů zůstává stále hromadou. Stejně tak tomu bylo u CDček a DVDček.

Kolo pro život, aneb ideální příležitost se ztrapnit, ale i potěšit

19. května 2012 v 20:59 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,

Píši úplně vyšťavená, ale hezky od začátku. Ráno jsem se vyspala do růžova, takhle dobře se mi nevstávalo už hodně dlouho. Čekaly mě ale závody na horském kole v seriálu Kolo pro život, úplně první závody na kole v mém životě, ale i přesto, že jsem věděla, že pro mě je to jako hobby, jsem byla nervózní už od samého začátku dne, bála jsem se , že zabloudím, můj orientační smysl je totiž na bodu mrazu. Je sice hezké, že jsme se s mamkou zaregistrovaly na závod přes internet, několik dní předem, ale když si nepřejedete včas vyzvednout startovní čísla, čipy a trička, je to pak těžký. Chtěli jsme jet tedy nakonec bez čísel a čipů, které vám spočítají čas, za který to ujedete, ale nakonec se tam našla nějaká ta dobrá duše a startovní číslo i s čipem nám dala. A trička? Ty na nás samozřejmě už nezbyly, mám to ale smůlu.

Jsem hrdá na to, že jsem Češka!♥

18. května 2012 v 21:28 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,
Moje hokejová euforie pomalu, ale jistě stoupá. Při začátku včerejšího zápasu se Švédskem, jsem se vyhřívala s kámoškou ve finské sauně. Byla to příjemná regenerace, ale i přesto jsem se neodregovala od reality a ze sauny jsem musela brnknout taťkovi, jak to vypadá s těmi našimi borci. K mému překvapení z taťky vylezlo, že vedeme 2:1, vždyť Švédové byli považováni za favority zápasu, nebo snad ne? Autem jsem jela celá napjatá, jak to asi dopadne, přeci jenom, letos nemáme tak silný tým, jako například v roce 2010.

Těžký život s rovnátky

16. května 2012 v 20:10 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,

Vzhledem k tomu, že mám plot na zubech, rovnátka, jsem nucena chodit každý měsíc na pravidelné kontroly. Čistit ty drátky, za které zalézá třičtvrtina toho, co si dám k jídlu, je více než otravné. Ještě k tomu je to celkem dost omezující. Nemůžete jíst oříšky, jablka (jedině nakrájená, ale stejně to porušuji), topinky a hlavně jsem se přestala usmívat do širokého šklebu, s rovnátky se mi to zkrátka nelíbí… no, prostě s tím mám těžký život. Ze začátku jsem si připadala jako kojenec, protože kvůli tomu, že jsem si vzala na srdce rady kamarádek s rovnátky, že to bolí jako čert, jsem naporoučela mamce, aby mi koupila přesnídávky pro miminka, protože s tím prý nejde kousat a bla, bla, bla. U mě to nebyla pravda, hned ve dni, kdy mi rovnátka nandali jsem si ještě pochutnávala na šťavnatém, tukem prolitém buřtu.

Skoro všichni si píší deník, tak proč já bych nemohla?

14. května 2012 v 21:04 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,

Ano, opět tu mluvím o nesmírné "originalitě" mého já. Film Můj vysvlečenej deník mě nadchnul opravdu hodně. Důvod? Psaní deníčku. Jsem člověkem, kterému psaní deníku vydrží maximálně týden (jednou mi to vydrželo možná měsíc? - potlesk prosím!), pak následuje velká pauza a poté velká omluva deníčku, že jsem dlouho nenapsala. To najdete v každém mém rádoby deníčku. Chtěla bych to změnit už jenom proto, že jednou budu na stará kolena sedět v houpacím křesle s padesáti dioptriemi a ještě k tomu bezzubá, a budu si s chutí a smíchem číst, jak jsem byla mladá, nosila jsem rovnátka a pokukovala po klucích s charismem a neodolatelnou zadnicí. Vzpomínky ztřeštěné puberťačkyv pár řádcích. To by nemuselo být k zahození…

Ten její Vysvlečenej deník a moje nakupovací horečka

13. května 2012 v 17:56 | Pauline |  Poznatky, názory, věty
Milý deníčku,

Po nějaké té době jsem zašla s kamarádkou do kina. Teda, vlastně jsem tam byla už tak před měsícem, ale nedala jsem o tom vědět. Teda, možná jo, ale tak v jedné větě. Film jménem Můj vysvlečenej deník mě vážně nadchnul, hlavně to psaní deníčku, a herecké výkony aktérů na scéně byly bomba.