Listopad 2012

To, co potřebuji...

20. listopadu 2012 v 19:51 | Pauline |  Téma týdne zní..
... zcela většinou není tam, kde by být mělo. Hledat můžu, jak policejní pes a stejnak je mi to houby platné. A když to nehledám a nepotřebuji to, tak se to NAJEDNOU objeví na tom nejprimitivnějším místě, jaký kdy může být. Většinou to samozřejmě najdu, když hledám zase něco jiného. A takhle to jde u mě doma pořád a stále. Zatracenej koloběh.
To mám snad nějaký štít v hlavě, který mi nedovolí onu věc v danou chvíli vidět, nebo co? Zákon schválnosti?

Hokejisti-to je jinej kalibr

18. listopadu 2012 v 20:54 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Každá krasobruslařka zná ten pocit, když je na ledě a najednou se za plexisklem objeví namakaný hokejista, ba dokonce banda hokejistů. To je panečku pak lepší, než doplňky stravy pro lepší výkon…

Snědla jsem ti všechny sladkosti!

15. listopadu 2012 v 17:26 | PaPája |  Poznatky, názory, věty

Období Halloweenu už je jistojistě za námi, já ho nijak neprožívala, ani okolí kolem mě ho neprožívalo, mimochodem-vlastně jsem nebyla letos (ani loni, ani předloni…) na dušičky na hřbitově. A přeci jenom, tenhle Halloween patří prostě Američanům. Nedávno jsem ale na jednom webu našla něco úžasnýho, a když jsem to něco viděla, zamrzelo mě, že dušičky neslavíme taky jako oni. V jedné kalifornské show, tak trochu vtipálek moderátor Jimmy Kimmel poprosil americké rodiče, aby svým dětem den po tomto strašidelném svátku zalhali, že jim zblajzli všechny hallowenské sladkosti, které předešlou noc vykoledovaly. Tuhle nápalku udělal už minulý rok, a protože měla úspěch, nechal ji zopakovat. Sama bych nevěřila, kolik pláče to může způsobit, nějaké dětičky naopak překvapily. :D

Rozhodně se na to koukněte, to Vám tak zvedne náladu! :D Já jsem se u toho řezala, jako blázen. Ty děti jsou neuvěřitelně kouzelné a vždycky rozesmějí :D!

Mimochodem-všimněte si těch typických amerických povah a jejich nepřekonatelné obliby v jídle. Co naděláme, prostě Amerika… :D.


Letošní koťátka

12. listopadu 2012 v 10:00 | PaPája |  Foťák v akci
Letos by Kulička s Cecilkou (moje dvě číčy) mohly vyhrát cenu o "Nejlepší schovávání koťat". Po zahradě nejdřív chodily s bubnem jako blázen, a pak, když přišly splasklý, jako píchlej balón, koťata nikde. Ve stodole u sousedů, kam je schovávaly, v zahradní chaloupce, kde také většinou byly schovaný, bylo prázdno. Jako by se po nich slehla zem. Až po nějakým čase, když už byly větší, je přivedly, o to ale byly víc bojácnější.

Cecilčina černá krasavice, kterou jsme pojmenovali Mína, ale i přesto jí říkáme černá kočka, se dala ochočit celkem bez námahy. Za to Kuliččiny královská dvojčata. Ach jo. Královská, ono totiž Kulička je mouratá šťabajzna, která pokaždý uloví černýho kocoura od vedle-pak mi teda ale řekněte, jak je možný, že jedno její kotě je normálně mouratý a druhý je zase bílý s modrýma očima. Zase proto, že jsme jedno od ní, přesně takový měli, Čokinku. Ale vždyť tmavší geny převládají, jsou dominantnější, no ne? Asi nějaká mutace… Teď se genetiku učíme, tak jsem opět chytrá:D.

Geny nechám genama. Nic to nemění na tom, že je ta bílá (ale i ta mouratá a černá) kočička krásná! :)


Banánové muffiny

11. listopadu 2012 v 14:03 | Pauline |  Recepisy
Hezké odpoledne všem! :)

Tak včera-v sobotu-jsem měla dlouhou chvíli, vlastně celé odpoledne. Na internetu jsem si našla docela jednoduchý recept na věčné muffiny. Hledala jsem hlavně podle toho, co jsme doma měli a muffiny se hodí vždycky, tak proč ne:). Tentokrát tedy banánové (moje jablečné jsou ZDE). Na rozdíl od jablečných muffin tu vidím rozdíl takový, že ta banánová chuť je v muffinách opravdu cítit, zatímco u jablečných moc chuť jablek cítit nebyla. A protože u předchozího článku s cukrovinkou jsem měla dotaz po ingrediencích a receptu na daný výrobek, rozhodla jsem se o postup mého výtvoru podělit s Vámi! :)


Čti dál a dozvíš se jak na tuhle mňamku (je úžasně jednoduchá a všechny ingredience budeš mít určitě po ruce)! :)

Už bych měla napsat Ježíškovi

10. listopadu 2012 v 14:19 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Adventní kalendáře právě okupují každý obchoďák a mě to říká, že Vánoce se blíží a s ním i trošku toho dárkového stresu a presu. Asi bych si teď měla vzít papír a tužku a psát svůj (a vlastně i bráchův) wishlist, co pod stromeček, protože maminka-Ježíšek už mi nějaký ten týden říká, že Ježíšek už čeká na dopis s přáními.

Tak trošku předpokládám, že můj letošní seznam bude o něco rozdílnější, než v minulých rocích. Lépe řečeno, zcela určitě mám za sebou už to období, kdy jsem pod stromečkem vyhledávala pouze dárky na dotyk tvrdé. Na panenky a podobné vymoženosti zkrátka nemělo NIC. Zato měkkejši mě vždycky div nerozbrečely. No a co, že tam bylo třeba 5 triček a šála. No a co. Hlavně, že jsem měla panenku. Měkkejše jsem prostě vždy dala na stranu s rozsudkem posledního rozbalování.

Potížistka

9. listopadu 2012 v 21:05 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Tenhle chlápek je prostě zlatíčko. Nikdy by mě něnapadlo, že by o mém super-trapasu-nevzdorném já někdo napsal písničku a ještě k tomu tak pekelně dobrou, jako je tahle.


Já jsem totiž takový ten typ člověka, co si osolí čaj. Když jsem jednou takhle dělala jako velká frajerka hrníčkovou buchtu, popletly se mi písmenka a místo kávové lžičky jsem si přečetla polévkové lžíce (ty slova mi najednou připadají úplně rozdílné-asi jsem měla den blbec). Ten náklad polévkových lžic pak v mikrovlnce jaksi explodoval. A když se mi hodně daří, tak si třeba uslintnu před celou třídou. Jo, i to já zvládnu. A to pak teprve toužíte být zahrabaná alespoň 50 kilometrů pod zemí.

To jsem zase jednou psala slohovku...

1. listopadu 2012 v 19:24 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Kdybych řekla, že mě sloh nebaví, tak lžu, jak když tiskne. Baví mě, ale když jsme měli psát slohovku v žánru líčení, což je takové to citově zabarvené popisování plačícího rybníku, byla jsem v koncích. Možná, že umím vypisovat svoje pocity na papír, ale ne tímhle stylem. Rozhodně ne prostřednictvím líčení. Nějak mi ta sladká slovíčka, jednoduše řečeno, nejdou přes hubu.

Téma, které jsem si z nabízených vybrala, bylo Sněží. A tak jsem psala o tom, jak sněží, zrovna když venku lilo, jako z konve...