Březen 2013

Hustodémonskykrutopřísnej výlet do Prahy

30. března 2013 v 14:46 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Včera jsem byla vážně utrajdaná jak pes, ale stálo to za to. S kamarádkou ze školy jsme si udělaly takový jarní výlet do Prahy, do centra, na Václavák. Pořádně jsme se vyfikly, našminkovaly, protože Praha je prostě Praha-ale je fakt, že tam zapadne každej. Nikdo se tam ničemu nediví, nikdo po vás divně nečumí a v ohledu na to, jak moc (ne)výstřední jste, jsou celkem tolerantní. U nás ve městě by nás ukamenovaly. Zejména za tu výstřednost.

Můj zázračný kelímek ze Starbucks.♥

Tenhle blog nežije módou, ale to neznamená, že tady adminka nemiluje nakupování a hadry (skoro) všeho druhu. Praha je v tomhle nejlepší kamarádkou každé ženské, protože tam najdete opravdu všechno.
Nejsem žádnej módní guru, ale podle všeho je jasný, že tenhle rok frčí krajka. Takže jsem v Terranově podlehla pokušení a koupila si tílko s celými krajkovanými zády. Je k sežrání. Neodolala jsem ještě ani růžovému volnému tílku a úžasné letní modré košili (nevím proč, ale trička s krátkým rukávem mě nějak nerajcujou-příjdou mi tak nějak obyčejný, teda aspoň na mě).

Co mi sport dává, a co mi bere

28. března 2013 v 9:08 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Sloh mám vcelku ráda, psát o všelijakých věcech mě baví, ale když mám něco napsat ve škole, tak to je konečná. V lavici se na to nedokážu soustředit. Včera jsme totiž psali slohovku na úvahu, což není ten nejhroznější žánr. Témata byla fakt dobrá a jedno na mě bylo jako dělaný, jenomže já se vě škole na to psaní nedokážu soustředit, musím na to mít klid a pohodu. Ve škole mě to akorát stresovalo, bože, já to nestihnu.

Z čtyř zadaných, zajímavých témat jsem si tedy vybrala to na mě dělaný, které řeší i můj současný problém. Co mi sport dává a co mi bere.

Netřeba to rozebírat, tady je má slohovka a ta mluví za své. :)

Jak poznám kvalitní film

25. března 2013 v 15:09 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Když se někoho zeptám, jaký má nejradši film, tak to jsou většinou filmy typu The last song, LOL, Táta v sukni a podobně. Tyhle filmy jsem viděla, ale nejsou to ty, na které bych se koukla více než jednou. Působí na mě lacině. V některých případech a scénách se dá dokonce i odhadnout na 95% správnosti, co v příběhu nadejde za další věc (když v The last song řekli, že tatínek je těžce nemocný, tak mi bylo hned jasný, že v tom ději zemře-není to tím, že bych oplývala chytrostí a nebo po nocích věštila z koule, ale tak to prostě je. Jsou to takový laciný triky, který tě rádoby dojmou. A jsou to zkrátka věci, na který tam ten divák za obrazovkou čeká.)

K nedělnímu kafi jsou tyhle braky na Zlatou malinu celkem dobrý, na oddech, na pohodu, ale jinak...

Cider-house-rules1_large

Správnej, kvalitní film ale poznám podle toho, že u něj řvu jak želva. Myslím si, že ten film musí diváka nějak emocionálně dotknout, a ne jen na dvě minuty po titulkách, ale že je fakt tak dobrej, že se do toho filmu dokážete vcítit ještě měsíc po tom.

Jak stará dobrá česká kuchyně umí uzdravit

20. března 2013 v 19:21 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
O jarňákách na horách jsem jednou zůstala s babičkou sama na chatě. Dala jsem si čtyři chleby, čtyři kousky sekaný, na to medové řezy a dorazila jsem to o arašídy. No,.. jestli by někomu z toho bylo fakt super skvěle dejte vědět. Měla jsem prostě hlad a když jsem vedle sebe k tomu měla babičku, tak se není čemu divit.
A jak jsme tam tak s babičkou seděly při horkym čaji, tak mi babička vyprávěla jednu takovou historku a mě se tak líbila, že se o ní musím v krátkosti podělit.:) Doufám, že se nechlubím cizím peřím (ikdyž... když se to vezme kolem a kolem, tak se vlastně není čím chlubit. No, uvidíte).


Když moje teta Anča bydlela ještě u rodičů, pozvala si na týden domů dvě kamarádky/cizinky, se kterými se seznámila na vzdělávacím pobytu ve Španělsku. Němku a Polku. Ta Polka byla prý vyhlášenou modelkou ve své zemi, na fotkách prý super, ale když ráno vstala z postele a nebyla zkrášlená a retuš najednou nebyl, byla to katastrofa, povídala babička. Propadlé tváře, kost a kůže. Vypadala, že to má za pár.

Nelekněte se, melu jedno přes druhý

19. března 2013 v 19:03 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Ani jsem se nenaděla a je půlka března (na blogu čtyři články-to je málo!). Nemůžu se divit... první březnový týden jsem měla každý den trénink a pod očima monokly. A ten druhý, to jsem měla jarňáky. Tam se toho stalo tolik, že jsme začala psát článek (naivně jsem si myslela, že napíšu tak dva odstavce o pěti řádkách), a jak to u mě bývá vzpomněla jsem si při tom na takovou hroudu věcí, že se z toho stal článek asi o deseti odstavcích a bůh ví, jestli by se ještě nerozrostl, kdybych ho dopsala. Mám toho tolik co říct a nechci nic zanedbat... chci se podělit o všechno (i o to, že záchody na Dvoračkách jsou zaprvé pro dvou a vícemetrová stvoření a zadruhé jim tam vládne na ženský záchody neuvěřitelnej bordel-a možná i masovej vrah! KREEEEV! Dobře, to je nechutný, fakt, že jo.)

I když jsem si myslela, že po jarňákách bude trošu volna... NENÍ. Jako vždy toho chci zvládnout hodně a nestihnu ve výsledku nic. Včera mě mimochodem zase málem trefil šlak. Zase sněžilo a dneska je u nás bílo jak v Himalájích.

Jenom jedno přání v tuhle chvíli

11. března 2013 v 20:15 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Teď by bylo opravdu moc dobrý najít zlatou rybku. Vzala bych si jedno přání a ty další dvě schovala do úschovy na horší časy. UŽ PROSTĚ NUTNĚ POTŘEBUJU JARO nebo ještě lépe léto! Ironie je, že nám teď začaly jarňáky a s rodinkou se jedeme usadit na pár dní na hory a tam je 120 cm sněhu, tudíž i mráz a s tím upadávající prsty na rukou i na nohou a jako vždy spousta zmrzlých nudlí u nosu, když jedu na vleku a mám kuklu... Brrr!

Všechno se teď nějak obrací

7. března 2013 v 21:06 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Když jsem byla ještě malej prcek, nikdy jsem si nechtěla připustit, a ani si to představit, že u mě nastane něco jako zlomový věk. Věk, kdy se změním. Změním svoje názory, pohled na věci, lidi, uvědomím si, co fakt chci, a co nechci. Já se v tomhle zlomu právě nacházím a je to fakt... divný. Říká se, že každý věk má něco do sebe. Tříletá holčička má na starosti jenom o panenky, na prvním stupni jsme ještě pořád takové to dítě, co se pořád ptá a hračkami nepohrdne, dospělost-zakládání rodiny a stáří je tak trochu smybolem hýčkání vnoučátek. Jenomže teen věk je jak se mi zdá, zatím nejtězší ze všech částí života. Teenager.. ten kousek života, kdy si užíváte, první lásky, první pořádný diskotéky a spustu jiných věcí. Teenager je ale zároveň i dítě, které bylo najednou přehozeno ze světa malých do světa dospělých. Někdy si s tím neví rady, ztrácí přehled nad tím, čím je, hledá se, je toho na něj moc. Jojo.

Honzíkovy české buchty

5. března 2013 v 20:25 | PaPája |  Recepisy
Čau!:)

Původně nám dneska zase nefungoval internet, takže článek píšu nečekaně a taky pěkně pozdě. Bůh ví, jestli ho vůbec dopíšu, klížej se mi víčka, motá se mi makovice, vedle sebe mám už jenom trošku čaje a vůbec je mi tak nějak divně...
Dneska jsem měla jeden takovej exkluzivní zákusek. Když jsem ho jedla tak jsem byla jako v nebi. Na mě to sladký zabírá. Ale je mi z něj těžko ještě teď a to to byl takovej malej prďola. :)


Takže se s vámi vlastně chci podělit o moje víkendové pečení typických českých buchet, jak to dělaly už naše praprapraprababičky. Až teď vlastně zjišťuju, že to je ve velkém množství pohádek o princeznách, čertech a podobně. Tak jdeme na to! :))

Už chybělo jenom doupě

4. března 2013 v 12:18 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Na víkend jsem měla naplánováno psaní článku/článků. Jenomže jsem byla nucena si doma zahrát na jednu takovou hru. Ta hra se jmenuje Na pravěk. Vypadl nám internet, tudíž jsem byla naprosto odstřihnutá od okolního světa. Nemohla jsem napsat tu tunu článků na blog a objednání lístků na Bruna Marse bylo v loji. To bych nevěřila, jak se ten internet v téhle době stal tak potřebným, až nezbytným pro každodenní žití. Nakonec ale ten článek opravdu píšu (ten internet začal jít zrovna po víkendu, kdy jsem měla nejvíc času) a lístky na Bruna Marse jsme s kamarádkou taky utrhli *ječim!* (to objednávání lístků je jak na indickým trhu, 1. března se to začalo prodávat a teď už tam jsou maximálně tak 3 místa...).