Duben 2013

Octová voňavka

30. dubna 2013 v 21:03 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Dneska mám pocit, že se mi něco povedlo. Něco jsem totiž napsala, někomu... a doufám, že to pomůže. Budu tajnůstkář, ale potřebovala jsem to někam napsat. Jestli to vážně dokážu, to je otázka, ale v tom případě už tajnůstkář nebudu, protože to opět budu muset někam (sem samozřejmě) napsat! :)

Large
Každodenní posezení s kamarádkami.

Když se kouknu z okna, v dálce vidím několik oranžových světýlek. Jsou čarodějnice, ale já nikam nešla. Zaprvé jsem asi dospěla do věku, kdy jsem nesnesitelně moc líná na to někam vůbec jít. A vlastně kdybych chtěla jít se svými vrstevníky, tak bych se musela zákonitě (podle jejich pravidel) ož*at do němoty a nejlépe se svlknout. Dík, nechci. A zadruhé, víte, nechci aby mě upálili.

Znělka z Pravidel moštárny aneb moje posedlost jablky

27. dubna 2013 v 18:21 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Po delší době opět s videem. Moje vzteklost by se ale buď měla léčit, nebo by se o ní měla napsat nejmíň triologie. Moje mamka a brácha by vám mohli vyprávět. Věc se má totiž tak, že se mi skladba podaří zahrát klidně pětkrát za sebou bez chyby, ale jakmile mě natáčí foťák, tak to je konec :D. Nakonec jsem to ale zvládla, ikdyž s takovou mezerou tam na konci, ale dá se to :-).

Ti, co milujou One direction si říkají Directioners, ti co zbožňujou zase Selenu Gomez, to jsou Selenátoři. Jak se ale říká těm, co propadli Pravidlům moštárny? :D Na tuhle filmovou znělku jsem narazila už asi před dvěma roky, když jsem hledala hudbu na krasobruslařský program. Už tenkrát mě oslovila, a stejně tak mě neskutečně zaujal i název toho filmu. Miluju, když v názvech filmů a knížek je jídlo, a tady jsou skrytá ta jablka, že :D. Před nedávnem jsem se tedy koukla na ten film a byla jsem z něho v sedmém nebi, že jsem o něm taky napsala to článku (tady). A do třetice jsem si půjčila z knihovny samotný originál-knížku (od Johna Irvinga), na jejíž motivy byl natočen tento film.

(Když už jsme u těch jablek, tak jsem dneska upekla i jablkovou buchtu. Posedlost sama.)

Takže už jsem napsala o filmu, teď jsem se naučila znělku a zanedlouhu sem přispěju i knížkou. Teď mi někdo zkuste říct, že nejsem fanoušek :D!

A tady moje klavírní snažení:


Vaše PaPája♥

Miluju jaro! (a taky naší třídu♥)

26. dubna 2013 v 19:14 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Dneska jsem si mohla vzít jenom tričko a kraťasy na místo toho, abych se utápěla v bundách a kožichu. Myslím, že delší zimu bych už nepřežila. Venku je úžasně. Všechno kvete a je teplo, někdy až vedro, ale já to miluju. Ožívám, po té mrtvolné zimě. Člověk je tvor věčně nespokojený, ale na tohle by si nemohl stěžovat snad nikdo. Dává mi to do žil pozitivní energii, sluníčko je strašnej optimista.
V tyhle dny by se dala škola přirovnat k Jiřicím (věznice). Sice v slabším slova smyslu, ale dala. Je to fakt mučící se koukat zpoza okna ve škole, jak je venku nádherně, zatímco vy se potíte ve škole. O to nádhernější je ale zase pak pocit, když pak vyjdete ven, nasadíte sluneční brýle a cítíte, že to sluníčko opravdu hřeje (a pak si k tomu rovnou dáte i zmrzlinu-to je pak to pravý žůžolabůžo).

Large

Tenhle týden jsem se zatím dost flákala. Ve škole jsem byla jenom a pouze tři dny, díky bohu. Mezitím jsem ale přišla na to, že miluju naší třídu. Musím říct, že s lepší třídou jsem snad nemohla být. Je až podivuhodné, že i když je nás ve třídě třicetjedna a každý jsme jiná nátura, sneseme se, každý každého bere takového, jaký je. Máme tu od všeho něco, nerozlučné kamarádky, holčičí party, klučičí party, ale taky nějaké ty zamilované hrdličky-i přesto je mezi námi jeden pevný provaz. Nikdo z naší třídy ani nijak moc nevyhledává jiné gymnazisty a drží se naší party. Vystačíme si jako třída. Je radost být s takovými lidmi jako jsou oni. Berete se za břicho každou chvíli a umí vás podržet. Spolužáci vám prostě vždycky připraví nějakou békovinu. Na začátku roku jsem například přišla do třídy a židli jsem měla připoutanou ke stolu pouty-chlapci čůrali smíchy nad tím jak se rozčiluju (možná proto se jinam tak líbí mě provokovat). No, a předevčírem jsem šla domů málem bosa. Boty mi ti naši týpci dali na okno v šatně. I přesto se tomu potom směju, protože vím, že mi to jednou bude chybět, tyhle skopičiny.

A bude se vážit...

25. dubna 2013 v 21:21 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Říká se nechval dne před večerem, ale dnešní trénink se mi fakt líbil! Byl supr!:-) Byl to trénink tzv. rychlostní frekvence, takže rychlost je jeho druhé jméno. Je to jedním slovem mučící, ale možná, že to se mi na tom dost líbí. Nebojte, žádnej sadomasochista nejsem! :D Jde spíš o ten pocit, co po tom vyždímání máte. Cítíte se úžasně, že jste udělali něco pro sebe a pro svůj životní styl.

Large

Nějakou dobu jsem měla indivindi tréninky, aby se zjistilo, jestli budu sprinter, vytrvalostní běžec, nebo vrhač koulí (s tou koulí bych rovnou odhodila i ruku-v hodu jsem nejhorší ze třídy a vždycky si málem vykloubím rameno). Tenhle trénink jsem ale trénovala s celou tréninkovou skupinou. Ty lidi tam jsou milí a je příjemný s nimi trénovat :-). Je to dobrá motivace-jsou bezesporu lepší, ale o tom víc vás to táhne a snažíte se, abyste nebyli úplní outsideři.

Bobečci kočičí♥

24. dubna 2013 v 21:58 | PaPája |  Foťák v akci
Ani jsem nečekala že moje nová image vlasů sklidí takový úspěch. Padlo pár lichotek na můj účet, na což zrovna nejsem zvyklá, ale bylo to hezký poslouchat:). Ve článku vkládám foto!


Článek o Cecilčiných nových kouskách jsem měla v plánu jsem dát už dřív. Jenomže znáte to, odkládáte a odkládáte. Tentokrát se to ale vysvětlilo jako dobrá volba. Ještě před týdnem to byly ne moc hezké šedé myšky, ale teď jsou tak sladká! Kdyby mě někdo viděl jak na ně mluvím... ťutinkyňuninky, ty si brouček, zlatíčko! Asi by si o mě nemyslel, že mám zdravý rozum, ale to nejde, je to tak strašně krásný jak je to malý. Jasně, že co je malý, to je hezký. To leccos vysvětluje, jako malá jsem taky byla docela hezká, věkem se to ovšem rapidně zhoršilo...

Když už nemůžeš, musíš

23. dubna 2013 v 21:14 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Ne nadarmo se říká, že nejlepší místo na přemýšlení je sprcha. Přemýšlíte tam nad různými hovadinami, které se vám v životě staly, nebo se mohou stát. Já sama vydržím ve vaně sedět opravdu dlouho. Čumím do blba, hlavou se mi honí tísíce nápadů a myšlenek, a mimo to dokážu vyplýtvat všechnu teplou vodu pro pětičlennou famílii. Díkybohu, že mě tam ještě nenapadlo zpívat. To bychom totiž neměli nejenom vodu, ale i zdi. Dům by se otřásl v základech.

Long_distance_running_large
Ta cesta bude určitě hrbolatá, těžká a samej výmol. Ale překážky jsou proto, aby se překonávaly.

Teď to zkusím trošku vážněji. To, že zkouším nový sport je moc fajn, takhle jsem si to představovala a jsem za aktuální situaci opravdu ráda. Všichni ale víme, že začátky jsou vždycky těžké a o tom chci právě mluvit/psát. Nedá se říct, že bych neměla motivaci. To mám, je tu dobrý trenér a v jeho týmu tahouni, kteří mě jistojistě posunou dál, protože cílem je se dostat opravdu na úroveň atleta, což je, i když se to nezdá, docela výkon.

Znovuzrozená

22. dubna 2013 v 20:17 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Dneska se konečně cítím jako člověk. Hezky jsem se vyspala do devíti ráno a pak jsem byla do tří hodin ve městě. Co si budeme povídat, už nějakou dobu jsem potřebovala trošku zkrotit moji nádherně splihlou hřívu na hlavě. A možná proto, že už není tak hnusně splihlá a oživila jsem ji na koncích trochou vášnivé červeně, se cítím jako člověk.

Large

S rodiči jsem pak byla v jedné restauraci, dala jsem si pěkně do nosu a pošmákla si. S mamkou jsme potom prolezli dva krámky a v každém mi mamka koupila jeden pár bot, aby to ani jednomu ani druhému nebylo líto. :) A jelikož bude mít brácha na začátku května narozeniny, stavily jsme se ještě ve třetím krámku-hold už musím pochopit že i děti pod deset let nutně potřebují Playboye V.I.P.

Můj nový sport

18. dubna 2013 v 19:56 | PaPájaa |  Poznatky, názory, věty
O tom, že jsem dala brusle na nějakou chvíli k ledu, jsem se zmínila v nedávném článku. Když si ho budete chtít přečíst je TADY. Bylo by to fajn, jelikož tohle je jeden z článků, kterej opravdu obsahuje kus mě a dal mi zabrat. Hlavně emočně.


Nejspíš se to stalo hlavně tím převratem jménem puberta. Začala jsem se dívat na svět trochu jinýma očima, moje názory se změnily a já pocítila, že nutně potřebuji nějakou změnu. Možná jsem nad tím moc přemýšlela (nebo taky vůbec), ale můj život mi tak trochu připomínal kolotoč-ten stereotyp, který jsem prožívala, jsem si uvědomila až v posledních měsících a pěkně mi lezl na mozek. Tíhla jsem po tom, zkusit něco jiného. A prozatím se mi moje přání plní…

Má mě rád, nemá mě rád?

15. dubna 2013 v 20:35 | PaPája |  Foťák v akci
Víte jak dlouho už jsem sem nedala žádný fotky? A víte jak dlouho jsem nefotila? Dlouho :D.
Ale přeci jenom jaro už se blíží, dneska bylo úžasně... po dlouhé době jsem znova poznala, co to znamená, když je někomu vedro. A tak jsem o víkendu vylezla ven, že otrhám moje milované jahody od škůdců. Problém byl v tom, že jsem nevěděla, co je plevel a co jsou ty jahody, tak jsem to vzdala :D. Každý rok si zatím poradily beze mě, tak to zvládnou i tentokrát...

A protože kočky se okolo mě motaly a vlezle se o mě otíraly, byl důvod to využít. Foťák byl v pohotovosti. Dneska ale půjde spíš o rostlinky a kytičky. Překvapilo mě, že můj foťák umí takhle fotit :D. Zítra sem dám ta moje chlupatá stvořeníčka a Cecilčina jarní koťátka!♥

Sedmikráskám se neříká sedmikrásky pro nic zanic :)).

Cesta z Lovosic do Brna, která trvala 11 let

13. dubna 2013 v 16:28 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Jdu si trošku vylít srdíčko...

Od mých čtyř let byly brusle něco, co bylo nedílnou součástí mého každého dne. Krasobruslení je pro většinu lidí sport ladnosti. Ale ladnost je až tou třešinkou na dortu. Je to běh na dlouhou trať po trnité cestě. I přesto všechno ve mě převládají pocity, že je to neobyčejný úžasný sport, který vás do života naučí, a já si plně uvědomuji, že jsem díky němu měla naprosto odlišný život než moji vrstevníci okolo. Originální a nevídaný. Vlastně mám svým způsobem strašně velké štěstí, že jsem mohla prožít tak velkou kapitolu svého života s takovými lidmi, jako jsou tam.

Pamatuji si ty časy, kdy jsem jako menší chodila na trénink s nechutí, ale bylo to spíš, že vládla lenost. Možná, že jsem neměla vždycky čas na všechno, občas jsem kvůli tomu zameškala i pár hodin ve škole a o volných sobotách jsem se nemohla pořádně vyspat, ale až po pár letech zjistíte, že teprve tyhle roky drilu a dřiny přinášejí ovoce a jsem tomuto sportu za tuhle věc neskutečně vděčná. Je to jedna z tísíce věcí, kterou mi tenle sport vštípil navždycky.