Květen 2013

Účinek teploher - ekokurz Rýchory

30. května 2013 v 19:01 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Blog na pár dní docela zamrzl, co? Chodila jsem hodně běhat, měla jsem trénink a v posledních dnech se stalo něco nezapomenutelného :). Přichází obleva.

A takhle jsme tam měli celej tejden...

V sobotu, 29. 5., jsem se třídou odjela vlakem na tak očekávaný ekokurz, který každým rokem naštěvují čtvrťáci od náz z gymplu, do krkonošské oblasti Rýchory, konkrétně do Horního Maršova, což byla pro mě naprostá pecka (proč, si můžete přečíst tady). Tohle městečko v údolí mě nikdy nepřestane ohromovat.

O autoritě a jiné psychologii

22. května 2013 v 18:49 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Je autorita schopnost, nebo se ji musíme naučit?

To jsem tak jiná? Ne a vlastně i ano. Každý jsme jiný člověk, sám o sobě originální. Jiný vzhled, vlastnosti a taky názory a myšlenky na svět kolem nás. Každý máme co říct, jsme jednotlivé osudy s různorodými životními příběhy. Pak už jde ale jenom o to, to umět prodat a nebát se vyjádřit svůj názor.

Výbuch (mé maličkosti)

19. května 2013 v 13:06 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Převádění kluků před všemi okolo a dávání najevo, že oni jsou ti bossové je snad staré jako lidstvo samo. Musejí se vždycky něčím vytáhnout. Můj páteční zážitek mluví za své. Šla jsem pro bráchu a ještě jeho dva kamarády na fotbal, abychom mohli jít čekat na parkoviště, než pro nás přijede mamka. Netušila jsem, že to bude tak vyčerpávající. Míče lítaly sem a tam, že jsem čekala, kdy mi přistanou na hlavě, kromě míčů byly ve vzduchu i nadávky nejrůznějšího druhu, protože kdo nemluví sprostě jako by nebyl, že. A když se k tomu přidalo jejich vyřvávání upištěnýma hláskama, tak to byl fakt orchestr hrůzy. Brácha se choval, jako bych ho neznala. Doma to je beránek a teď byl nesnesitelnej a ty jeho kecy byly vážně trapnost nad trapnost (ostatně stejně jako průpovídky jeho kamarádů).

I když mě tyhle věci umí perfektně vytočit (a pravdou vlastně je, že mě vytočí kdeco), musím říct, že jsem se fakt držela. Pak jsem řekla, že se těšim, až začnou mutovat a nebudu muset poslouchat tadyto bití do uší. Hahaaa, podle nich strašnej srandy kopec. "A to z nás jako budou mutanti?"

Deník jedné slibné matematičky...

14. května 2013 v 16:57 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Dneska se mi ve škole povedl jeden opravdu brilantní kousek, za který by se měl stydět každý, kdo je stejnej idiot na matiku jako já. Včera jsem se totiž dokonale rozležela v sauně a vířivce, dotoho jsem se pak ještě učila literaturu, což je v tomhle případě jako bych se učila zeměpis, dějepis a jenom tak okrajově tu literaturu dohromady. Veškerá únava se tak nějak sečetla a já byla celkem grogy. Při tom testu z literatury jsem si aspoň tak 1000krát snažila vzpomenout na tamto a támhleto, a jo, nakonec jsem si vzpomněla, ale ve výsledku mi pak pumpovala hlava a myslela jsem, že mi přetížením upadne. Na takovou zátěž zkrátka není zvyklá.

A pak přišel ten katastrofální pocit, kdy jsem tak nějak už mimochodem zaznamenala, že si máme vytáhnout papíry a píšeme ten test z matematiky. Sinus, kosinus, tangens,... V normálním případě bych měla slzy v očích a zoufale mluvila na souseda, kolik, že je ten výsledek. Ale ne, dneska už jsem měla jenom možnost na to všechno rezignovat, to už bych asi neunesla, další přemýšlení, další lovení v paměti, další logika, logika, logika. Ten prázdný papír pouze s mým podpisem a čísly cvičení vypadá nakonec docela... komicky? Je to strašná ostuda, ale věřte, že když jsem ten test na katedru šla dát, tak jsem se snažila působit hrdě :D. Asi na to, že jsem jednoduše úplně blbá.

Vaše PaPája

P. S.: Dneska už nemám sílu psát něco delšího, to mě už asi skolilo. A to nemluvím o tom, že zítra vstávám v pět, a prodávám s kamarádkou kytičky na charitu. Nejspíš to udělám jako Ozzák-ten si nakreslil na víčka oči a spal vesele dál...

Jako by se tam zastavil čas

12. května 2013 v 19:42 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Poslední dobou jsem měla času přímo hromadu. Jenomže jsem zase neměla inspiraci a tak, abych sem napsala. Příjde mi zbytečný psát o blafech, chci napsat něco pořádnýho, takže radši míň článků, ale víc rozumu. Chápete :D.


V pátek jsme s taťkou vyrazili na víkend do Krkonoš, konkrétně do Malé Úpy, kde už na nás čekala mamka s bráchou jakožto účastníci soustředění. Kolikrát nám mamka napsala a i řekla, jak je to tam krásný a pěkný, ale znáte to, dokud to sami nepoznáte a nevyzkoušíte, víte prd a máte z toho nula nula nic.

To, že ale naprosto propadám Krkonošům už nějaký ten pátek tady opět vylezlo napovrch. Cestou jsem byla nalepená na okýnku a obdivovala ty nádherné roztomilé chatičky rozsázené po krajině. Taky jsem si u toho povzdechla. Zaprvé proto, jak úžásný mi ty roubenky s ovcema a kozama připadaly, a zadruhý proto, že jsem litovala těch polorozpadlých chatiček.

Moje první závody

4. května 2013 v 20:39 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Dneska byl ten den, kdy jsem si vůbec poprvé stoupla na startovní čáru (doslova, takže mě museli upomenout, abych nohu dala za), tentokrát ale pod jménem jednoho českého atletického klubu.
Na jazyku mám hned několik poznámek k porovnání sportů krasobruslení vs. atletika. Jenomže to bych tady pak vyprávěla jenom o tom a ne o závodech.

Large

Když jsem dorazila na atletický ovál, dostala jsem o trenéra oddílový dres-kalhotky a podprsenku. Čím víc se blížil závod, tím víc moje nervy houstly-ale vlastně jsem si i říkala, jsou to první závody, vlastně takovej vstup, takže nemám co ztratit, a když nejde o život jde o nic.

Nejlepší lék na všechno

2. května 2013 v 19:24 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Nejlepší lék na všechno je prostě spánek. Znáte to. Buď je vám divně, smutno, ani nevíte proč, ale prostě byste si v tu chvíli omlátili hlavu o zeď (takovéhle záchvěvy mívám podlem mě opravdu zřídka, ale když, tak to stojí za to-jsem protivná a nevím coby), a nebo jste tak rozjetí a kecáte takový blbosti, že byste si tu hlavu opravdu omlátili/rozbili, ale tentokrát už omylem, a to pak je lepší to v obou případech zalomit.

Large