Červen 2013

"Woman brothel" v mém podání

29. června 2013 v 18:09 | PaPája |  Tužka+papír
Měla jsem celý třeťák na to, abych se na jednom obrazu takhle vyblbla. Ten obraz pak celý čtvrťák visel na školní chodbě a teď konečně, haleluja, mám ho doma!

O výtvarce jsme si měli vybrat nějaké známější dílo, a pak ho pomocí čtvercové sítě udělat taky, ale k obrazu svému. Někdo si vybral Monu Lisu, někdo něco od Picassa. Já jsem si tam vyhlédla jednu paní-dílo od Henriho de Toulouse-Lautreca, které se podle všeho jmenuje Woman brothel (v překladu bordel mamá). To, že tedy většinu svých obrazů zasvětil lehkým ženám a sexu, to docela odpovídá.

Nejsem výtvarnický typ, jde to docela mimo mě, ale až mě překvapilo, že se to tomu originálu docela podobá. Použila jsem na to obyčejnou tužku, vodovky a suché pastely.
Vyfotit malbu tak, aby tam bylo všechno jako ve skutečnosti je svým způsobem porod. Třeba to stínování, na kterém jsem se docela vyvztekala tam vlastně jako stínování skoro nevypadá. I tak je to ale asi moje nejpovedenější práce :).
(doufám, že je na tom vidět, kolik snahy jsem do toho dala :D)

Můj výtvor:

Ponorka a jiné věci, od kterých si chci odpočinout

28. června 2013 v 21:49 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
A je to tady. Konec školního roku a já jsem naprosto psychicky, ale i fyzicky vyčerpaná. Ponorka ve třídě houstla a tohle volno už dlouho klepalo na dveře. Domů jsem si přinesla jednu trojku (jak jinak než z matiky) a pět dvojek. Vzhledem k tomu, jak jsem tenhle rok byla na učení pečlivá, si nemůžu stěžovat. Abych byla upřímná, známky na výzu šly absolutně mimo mě, nějak jsem to vypustila.
Ani si to neuvědomuju, ale vyhla jsem se jedné ze životních etap, kterou teď moji vrstevníci prožívají. Vyřazení po devítce s absolventskou šerpou na krku a nová škola. Možná to tak má být, protože já si například potřebuju si od všeho odpočinout. Hlavně od lidí, se kterými jsem teď byla 10 měsíců v každodenním kontaktu. Čím déle spolu jste, tím víc se začínáte štvát, jste protivní a nedá se s vámi mluvit. Myslím, že prázdninová očista jenom prospěje a v září se sejdeme v plné síle. Bude to náročný rok. Taneční, lyžák, nový stupeň gymplu.

Jaké by to bylo někoho ztratit?

16. června 2013 v 20:34 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
V posledních pár týdnech si troufale pokládám právě tuhle otázku. Má to svůj důvod. Nevím jestli je to fér, nebo není, ať se propadnu do země jestli se o tom nemůžu zmínit. Bavit se o tom v okruhu lidí do toho zasvěcených a nebo to napsat na internet, kde to má možnost vidět kdekdo, to je přeci jenom nepatrný rozdíl. Jenomže mě to nahlodává, žere mě to a dohání k nechápavosti. Možná, že přemýšlím moc pesimisticky a z různých pohledů by mi mohlo spousta lidí dát pěknou facku, ale ruku na srdce-každý by měl strach, já ho mám a bojím se.

need to lose more weight | via Tumblr
Kam až zachází cesta za "krásou"...

Jak se mi žije v teplých dnech

13. června 2013 v 19:57 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
No neee, štípněte mě, jestli se mi to nezdá. Ony snad opravdu přicházejí letní dny po té zimě tak hnusné, že ani jaro nemohlo přijít. Počasí si na nás v tomhle roce fakt dost (ne)pěkně vymýšlí. Nejspíš to bude tou třináctkou, hm? Nejdřív zima jak v morně, potom do toho déšť a jako třešničku na dort i destruktivní povodně.
A teď konečně, KONEČNĚ snad přichází v půlce června letní sluníčko, teplé noci, voda, zmrzlina, barvy, neskutečná pohoda a samozřejmně v neposlední řadě ulepená stehna na školních židlích a vedro na chcípnutí. Jak já na tohle dlouho čekala!

Foceno minulé prázdniny♥.

Poprvé v posilovně

6. června 2013 v 18:04 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Nevím, jestli by mě ještě před půlrokem napadlo, že posilovna v životě atleta je tak důležitá. Atletika se strojí jako opravdu lehký sport, jenom se přeci běhá. Samotný běh z vás ale svalovce neudělá. Nezdá se to, ale třeba ruce a břicho jsou stejně důležité jako nohy.
Když jsem zavítala do místní oddílové posilovny, bylo mým úmyslem se tu zdokonalit ve formě zpevňovací a osvalovací, místo toho se mi ale povedl komediální kousek celkově ve velmi trapném provedení.

V době retra a ještě dál

4. června 2013 v 21:04 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Ještě předtím, než jsem odjela na Rýchory, což byl takovej děsnej shon, jsem byla stejně jako minulý rok na něčem jako módní přehlídce. Bylo to ku příležitosti akce u nás ve městě, jmenuje se Old Timer a jak už z jejího názvů vyplývá, šlo o něco staršího. Takže ne, nepohybovala jsem se tam v dnešní pochybné módě, například v kostýmu z masa.

S holkama ze školy :). Občas ta moje sukně vypadala jako kalhoty, ale byla to sukně.. :D

Rýchory a okolí

4. června 2013 v 8:00 | PaPája |  Foťák v akci
Jak už si někdo mohl přečíst, před pár dny jsem přijela domů z ekokurzu, který se konal v Krkonoších, konkrétně v Rýchorách (tady článek). Fotek mám požehnaně, ale spíš ze vnitř z klubovny, pokojů a tak, protože venku jsme nebyli hlavně kvůli mizernýmu počasí a když už, tak jsem jedno z venkovních odpoledne proležela. Naprd.
Něco ale přeci jenom mám, sice je to bída, ale mám. Fotit se dalo vážně špatně, protože všude byla mlha.

Tady je opravdu ta hrstička fotek.

Chaloupka tam někde v horách. Je úžasná. :)

Menší očista "přátel"

3. června 2013 v 20:13 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Konečně jsem udělala to, co jsem měla udělat už dávno. Sedla jsem si k Facebooku a otevřela si seznam těch "přátel", co tam mám. Až mě to děsí, ale z původních 304 přátel mi zbylo 141, což je vlastně méně než polovina z původního počtu.

Je to opravdu jenom blbej Facebook, ale když už tam mám někdy zajít a to jakože ze své vlastní vůle samozřejmě, tak tam nechci mít plno blbejch přátel a jejich blbý kecy. Zjistila jsem, že mě to dost ovlivňuje, akorát na tom visím a vrtá mi to hlavou. Radši se budu věnovat svým věcem, nebo něčemu normálnímu. U jednoho po druhém jsem se sama sebe ptala... zdravím se s ním vůbec? Chodím s ním aspoň do školy? A tak to pokračovalo dál a dál až se stala výsledkem takto krutá separace-přežilo 141 z 304.

Překvapila jsem sama sebe

1. června 2013 v 17:08 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Říká se, že když něco nejméně čekáš tak to přijde.

Dneska jsem jela na svoje už třetí závody. Na krasobruslení jsem vždycky při rozcvičce v šatně a tak byla obklopená spoustou lidí. Teď se to má tak, že jsem (v atletice) v podstatě u všeho sama, ale na druhou stranu je to v mém případě možná i dobře. Můžu se líp soustředit a nerozhodí mě nějaká blbost tam venku. Mám jsem to v rukou jenom a pouze já.


Takže jsem se v klidu rozcvičila a s mírným skluzem se začali svolávat závodnice na zatím jedinou disciplínu, kterou jsem kdy běžela a tentokrát jsem ji běžela zase-800 m. Je fakt, že tentokrát jsem byla už docela nervózní. Tamty předešlé dva závody, kterých jsem se zúčastnila, byly prostě takové na začátek, o nic vlastně nešlo (když nejde o život, jde o nic, ale stejně...). Jenomže teď, když už jsem měla zaběhnuté nějaké určitě časy, tak je vždycky cílem je vylepšovat, a to člověka upřímně trošku drásá. V těch prvních dvou závodech se mi to podařilo, ale pak tu byl jeden takový mimo závod (taky 800 m), který jsem běžela za školu a ten konečný čas byl tak hrozný, že se mě pak trenér zpětně ptal, jestli jsem náhodou neběžela pozadu. Tak proto ten strach.