Červenec 2013

Motivace, kam jdeš?

31. července 2013 v 13:24 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Jsou prázdniny a já bych nejspíš měla být veselá a svěží. Namísto toho jsem protivná, unavená a zničená. Včera jsem byla po delší době na tréninku, na ovále, jinak trénuju doma sama. Nic tak zničujícího jsem asi nikdy nepodstoupila. Všechno mě bolí, schody se zvětšují jako v té reklamě na Proenzi a sednout si je spíš o odvaze podstoupit řezavou bolest než si vážně sednout a odpočinout. Je mi vážně mizerně. Do toho ještě ta únava. Jestli jsem někdy řekla nebo napsala, že miluju léto, tak bych si zasloužila roční pobyt na Sahaře a vajíčkem do obličeje k tomu. Tyhle teplý noci nedávám, jsem mrtvá, ale neusnu. Ani slabší deka nepomáhá-pod tou neumím spát. Zlatá zima, kdy se zachumlám a hned spim jak zabitá. Pořád se převaluju a už bych z toho fakt brečela. Jednoduše řečeno, mám nervy v kýblu. POMOC!!!

Většina jsou to pózy, ta menšina je na tom špatně

25. července 2013 v 22:01 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
O anorexii bylo na tomhle blogu napsáno už mnoho (trošku si tam protiřečím, ale změnila jsem názor), a proto se mi ani nechce osvětlovat, o co jde. Vždyť to ví každý. Žijeme ve světě, kde tohle téma žije, každý o něm slyší a někteří ho bohužel i prožívají. Zrovna já jsem ten člověk, který má kolem sebe dost lidí s tímhle problémem a po těch rokách dřiny vám nakonec dojde, že vy jste jenom ten malinký človíček, který s tím nic neudělá. NIC. Stejně tak nikdo nehne ani s pro-ana blogy.

Řeší se ideální váha, řeší se ideální míry. Je to v novinách, je to v televizi. Ale pozor, je to taky v lidech. Někteří stojí před zrcadlem, fňukají a jídlu neodolají. Pak jsou tady takoví lidé, jako jsem já: Taky fňukám, mám dietářské sklony. Jsem ale dost nestálá. Po půldenním "snažení" ale stejně nepohrdnu bábovkou, nebo půlkou naší spíže a jdu si radši zaběhat. Pak mám chuť skákat pět metrů vysoko a říkám si, jak je ten život pěknej, a že je zapotřebí si ho oslaďovat. Takže to mají se mnou doma těžký.

Klasický cheesecake

23. července 2013 v 15:53 | PaPája |  Recepisy
Jestli jste ještě neviděli, nebo jste chtěli vidět ten pravej zmatek v kuchyni, tak jste měli včera přijet k nám domů, vzít si s sebou popcorn a colu, a dívat se na tu komedii.
Už dlouho jsem chtěla cheesecake zkusit - ne jenom upíct, ale i ochutnat, tak proč rovnou nezkusit ten svůj. Je ho všude plno. Udělala jsem tedy úplně ten klasický, s žádnou polevou jsem se neprděla, to se mi fakt nechtělo. Doteď jsem ale dělala jenom samou bábovku a buchtu, a tak tenhle tvarohovej dort byl pro mě tak trošku los do loterie-nevěděla jsem, co od toho čekat, neměla jsem vůbec žádnej odhad. Přesto jsem ho zvládla a je to dokonce k jídlu.

A mimochodem... je výbornej! :)


Recept v celém článku :).

Moje peripetie s Agathou Christie

22. července 2013 v 20:58 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Vraždy, jejich rozuzlení od Agathy Christie jsou vždycky dokonale propletené, promyšlené a nečekané. Jenomže něco mi na těch knížkách přece jenom celkově vadí. Pořád jedou po té samé osnově. 1. Vražda, 2. Poirot nebo jiný detektiv se na místě vraždy objeví zcela náhodou, 3. Zkoumání místa vraždy, 4. Cesta do Scotland Yardu, 5. Vyslýcháni okolí, 6. Rozuzlení. A to je možná ten důvod, proč její knížky většinu začínám číst tak na pětkrát a většinou se taky nedoberu konce.

Milovníkem téhle spisovatelky je můj taťka. Máme snad všechny její knížky, já je přečtu, ale jenom když moc chci. Mám jich načtených snad šest nebo sedm a mezi nimi jsou samozřejmě ty největší bomby, které mě ale bohužel nikdy nepřekvapily. A to jenom proto, že jsem byla zvědavá jako vopice.

Velkej prázdninovej grunt

21. července 2013 v 15:52 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Měla bych něco dělat, řekla jsem si a šla si uklidit pokoj. Bolestivě dlouho to už potřeboval. Nebyl to nepořádek typu pár přehozených triček přes židli. Nene. Jsem hrozný prase, na nějakých místech až čtyři roky staré zaprášené věci. Skříň byla jako sběrna odpadu, postel odložiště, na stole se nedalo psát, prach se tu hemžil… no fuj, až se stydím, že jsem to nechala dojít takhle daleko.

love sleeping : )
Takhle vytapetovaný pokojíčky jsou jako sen..:).

Nikdy jsem nebyla nijak uklízecí typ. Naopak. Jsem spíš ta odkládací. Jenomže jak tak sleduji americké youtuberky a ty jejich pokoje, tak jsem se na ten svůj už nemohla ani podívat. Každý pokoj může být krásný, útulný. A vůbec je to místo, kde trávíme dost volného času, tak proč se tam cítit jak na skládce. Záleží na tom, jak si to zařídíme. Povolala jsem tedy Pronto, hadříky a vysavač, a vrhla se do toho po hlavě. Teď mi to tu voní po novém povlečení, vyprané dece, do šatny jsem si dala novou pomerančovou vůni a tajně jí fetuju :D. Vůbec to tu vypadá docela jinak, tak hezky, líbí se mi tu mnohem víc. A víte co? Bavilo mě to :).

Zákaz vstupu, Máňo!

20. července 2013 v 18:56 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Seděla jsem u počítače a cosi hledala. Podvědomě jsem slyšela zvuk šustění listí, ale byl to pro mě jenom malý nevýznamný podnět, kvůli kterému mi nestálo za to vstát a jít se podívat, protože jsem byla takříkajíc v ráži. Přijeli jsme z dovolené a na internetu bylo tolik věcí…
Trvalo to delší dobu, že jsem pak už zvedla ten svůj líný zadek a šla se podívat k otevřenému oknu, co tam ten táta na té zahradě zase dělá? Proužkované tričko, pár blonďatých chlupů na hlavě,to nebyl táta. Byla to Máňa!

Fotočlánek od Mariánek

17. července 2013 v 22:58 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Ani nevím, jak začít. Možná tím, že článek můžu začít psát kolikrát chci, možná, že jsem se na něj vrhla už tak šestkrát, a stejně ho nedopíšu. Jde na mě nějaká krize. Kopce mě zmáhají, ikdyž jsem se na ně tak těšila. Žádná cesta dolů není zadarmo-oplatí se vám to kolmo nahoru a ještě třikrát delší. A k tomu si dejte třešně...

A proto jsem tu s fotočlánkem. Mám od dědy půjčený foťák. Je to taková ta falešná zrcadlovka a fotí úžasně.


Do okolí Mariánek

15. července 2013 v 21:05 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Sotva jsme přijeli domů ze Slovácka, tak už jsme zase odjeli jinam. Tentokrát bez bráchy, a tentokrát do jedné vesničky kousek od Mariánských lázní. Je to tu takový nevinný. Mě jako středočešce z průmyslového města připadá asi jakýkoliv neprůmyslový místo nedotknutelný, ale vážně mi tu zatím po pár hodinách a jedný povedený vyjížďce na kole připadá pěkný.

1. cíl splněn-naučila jsem se běhat

13. července 2013 v 22:33 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
První krůček je za mnou a já z toho mám radost. Ne nadarmo se říká, že malé věci dělají velké věci. Na atletiku jsem poprvé zabrousila letos někdy v druhé polovině dubna, takže se jí věnuji bezmála tři měsíce a to, že jsem zvládla techniku běhu považuji (u sebe) zatím jako úspěch. Takový první milník (když nepočítám závody).

athletics -

Je to skvělý pocit, že se mi povedlo něco, co jsem sama stanovila. Z nějaké části za to ale vděčím i blogu. Jsem prostě ráda, že jsem to měla kam napsat, a kde si to někdo mohl přečíst. Děkuju za vaše ohlasy. Ohlasy vás blogerů mi pomohly! :) Vytvářelo to pro mě takový nevědomý tlak. Věděla jsem, že jsem to už někam napsala a asi by bylo blbý selhat. A heureka! :)

Slovácko-písek, kameny a bahno

12. července 2013 v 21:44 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Už nějaký ten rok jezdíme ještě s jednou rodinkou na cyklo-dovolenou. Před několika lety to začalo Slovenskem, ale posledních pět let objevujeme hlavně Česko. Lipno, Pálava, Vranov, Broumovsko... Vždycky se snažíme sehnat nějaký domeček do pronájmu jenom pro naše dvě rodiny, hotely totiž nejsou tak osobní. Kromě toho, že jezdíme po hradech, zámcích, městech, lesech a lukách, tak maminy taky popíjejí oblíbené víno, tátové jdou na pivko, kluci si kopou s míčem a já chytám drby ze všech stran.