Srpen 2013

Jak jsem chodila s Prachařem

15. srpna 2013 v 20:19 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Potkala jsem ho u nás na chatě, kam jsem jela s kamarádkou. Myslím, že už od začátku jsme si docela padli do oka. No… vždycky se mi tak trochu líbil, ale to byla spíš taková ta euforie za obrazovkou. Teď jsem ho viděla naživo, a nejspíš jsem v tom byla až 1000 kilometrů pod záchodem, jak říká jedna moje spolužačka.

Boj o šaty

14. srpna 2013 v 21:04 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Září se blíží, s tím můj nový školní rok ve kvintě a s tím pochopitelně i taneční. Je to něco, na co se těším už dlouhou dobu. Odreagování, něco nového, spousta skvělých a nových lidí… no a taky šaty. Snad každá holka se chce na takovou akci vyšňořit a líbit se. Já taky :). A právě jednou půjčovnou šatů začíná moje prapodivná story. Už jsem si totiž myslela, že mi dneska všechno okolo mě dost okatě naznačuje, že mi prostě asi není souzeno do těch tanečních jít, nebo já nevím. Absolutní výtoč, nervy a pláč… a ono to nakonec bylo všechno úplně jinak.


Ve změti stínů a siluet

11. srpna 2013 v 16:12 | PaPája |  Foťák v akci

Před pár dny u mě byl jeden z nejlepších človíčků-kamarádka z krasobruslení, se kterou máme už od raného dětství takový rituál. Už jako malinké jsme se společně parádily-stíny až nad obočí, rtěnku jak klaun a řasenku všude, jen ne na řasách. Podobné to je i teď a pořád si to náležitě vychutnáváme. Je to ta chvíle, kdy se můžeme vyfiknout, můžeme experimentovat a hrát si na modelíny. Kombinujeme oblečení, upravujeme si vlasy, a pak... popadneme foťák. Focení s Dorkou je vždycky nejlepší! Je to snad jediný člověk, před kterým se nestydím pózovat.
Většinou je to hodně spontánní, a proto se nám snad pokaždé fotky povedly, jelikož přišel vždycky nějaký dobrý nápad a musím říct, že od té doby, kdy jsme se byly fotit poprvé se náš fotografický smysl dost posunul dopředu :D.

Tentokrát se mi ale naše focení líbilo strááášně moc. Buď to je tím, že jsme zkrásněly (:D), a nebo (to spíš) jsme zase přišly na něco úplně nového. :) Využily jsme tmy a světýlek v dálce.


Atletika vs. Krasobruslení-kdo s koho

7. srpna 2013 v 18:52 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Na atletiku jsem poprvé dorazila na začátku dubna. Potřebovala jsem se otřepat a zkusit něco nového. Byl to pro mě strašný nezvyk a zároveň i šok. Byla jsem tam sama, na krasobruslení jsem kolem sebe měla svoje nejbližší a až tam, na ovále, jsem si uvědomila, o co jsem přišla. První měsíc, co jsem tam chodila jsem měla vždycky slzy v očích, protože tady jsem se cítila celkem opuštěná, bez přátel. A tak mi taťka dal jednu takovou radu. Na tomhle začátku dubna mi řekl, ať nad tím nepřemýšlím, ať to teď prostě zkusím naplno a neřeším jaký kolektiv byl támhle a támhle. Na tohle všechno se sama sebe mám zeptat třeba za čtyři měsíce a v tu chvíli si říct ?brusle nebo tretry?. No. A je to tu, čtyři měsíce uběhly a já se rozhodla :).

Untitled