Říjen 2013

Sny předcházející skutečnosti

31. října 2013 v 21:31 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
A zase jsme psali slohovku. Tentokrát vyprávění. U psaní slohů ve škole mi trochu vadí, že to, co mám napsat, má pravidla. Musí a nesmí tam být tohle a támhleto a mě to pak vlastně bere svobodu nějakého toho vlastního projevu. Psaní by nemělo mít pravidla! I když chápu, že z hlediska objektivity je to jakási nutnost. Je to i docela osobní, psát na nějaké téma, nejlépe podle pravdy, životních zkušeností, aby to mělo větší jiskru a důvěryhodnost, a pak to předložit učitelce. Teda mě to trošku znejistilo, když jsem si uvědomila, že to, co píšu, uvidí moje profesorka na češtinu.

Z nabídnutých témat jsem si vybrala téma Sen a skutečnost. První, co mi vytanulo na mysli, byla ta "příhoda" s Prachařem (článek), ale to by bylo asi opravdu moc, a tak jsem na papír naškrábala tu druhou múzu. Právě o tom jsem taky chtěla napsat na blog, ale nebyla nějak vhodná příležitost, nedokázala jsem se k tomu dokopat a přišlo mi to docela soukromé a taky dost střelené :D. Ale teď je možnost, jak se o to podělit. Historka je to totiž vskutku zajímavá. Posuďte sami. :-)

-------

"Budete dobrá maminka. Máte krásné bříško," říkaly mi neznámé hlasy. Nevím, jestli jsem to zaslechla v bílé depresivní ordinaci nebo na ulici přeplněné lidmi. Jediné, co jsem věděla bylo to, že jsem těhotná. V patnácti letech.

Probudila jsem se a krůpěje potu stékaly po mém čele. "Uf, byl to jenom sen," oddychla jsem si. Byla to taková úleva, jako bych ze sebe shodila batoh plný kamení. Dalo mi to ale taky pocit nejistoty a začala jsem z toho být docela rozpačitá, protože tahle vidina v mém spánku se mi zjevila už asi posedmé.

Bond. James Bond.

29. října 2013 v 21:17 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Moje láska k Jamesi Bondovi začala už asi tak před dvěmi lety, kdy jsem ještě vůbec nikdy neviděla ani jeden z filmů s ním, neslyšela ani jeden příběh. Znala jsem pouze tu větu "Jsem Bond, James Bond". Byl to prostě asi podvědomý reflex pro nadcházející roky. Zabouchla jsem se totiž do jednoho kluka, který byl o dva roky starší než já a samozřejmně, jak to u mě bývá, ani mě neznal, já jeho vlastně taky ne, ale z mý strany to byla láska jako trám.


Jak jsem dál a dál rostla, vyrostla jsem i z toho zalíbení. Ovšem tenhle školní rok, stejně jako ty předchozí léta, se konal Den jazyků. Je to vlastně taková akademie, kde třídy prezentují svá představení a navzájem mezi sebou soutěží třeba o jeden den výletu navíc, nebo o sladký dort. Téma na vystoupení je dané většinou na konci předchozího školního roku a tentokrát znělo "Světová filmografie". Přeskočím ten fakt, že naše třída měla film Varrieté, protože to by bylo zase na jiný článek, ale třída toho kluka, ke kterému jsem kdysi vedla nějaké sympatie, měla za film právě Jamese Bonda. A kdo byl v roli hlavního sexy aktéra? Myslím, že nemusíte hádat třikrát.

Týden soustředění se v Tatrách

14. října 2013 v 15:02 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Jsem doma. Z Tater, konkrétně od nádherného Štrbského plesa, kde se konalo pro mě první atletické soustředění. Bylo to minulou neděli, kdy by vám moje mamka mohla vyprávět o tom, jak jsem před odjezdem byla sesypaná jako hromádka neštěstí, na nervy uměl hrát každý, kdo na mě promluvil. Měla jsem z toho strach. Ani ne tak fyzicky, jako spíš psychicky. Čekalo mě úplně jiné prostředí lidí, než na které jsem byla zvyklá po dobu deseti let na soustředěních bruslařských a ve škole. Nakonec se ale ukázalo, že jsem díkybohu nešlápla vedle a jet tam, do těch krásných hor, byla volba, které se dá dát nejméně jeden palec nahoru-jak z hlediska lidí, tak té dřiny, které nebylo málo.


Televizní rozbor naší rodinky

2. října 2013 v 20:12 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Obývák je místo, kde měla naše televize vždycky svoje místo. Nejvíc se u ní všichni pohromadě scházíme po večerech, koukáme se na Růžovku, uzobáváme arašídy a mamka s taťkou popíjí vínečko. I tak si tam ale každý z naší rodiny občas najde chvilku jenom pro sebe, zahrabe se do deky a pustí si to svoje oblíbené. A já si to zkusila vzít pod lupu.

V bráchově seznamu zabírají místo tyto dva programy: Nickelodeon a Disney channel. Všichni se z toho doma už chytáme za hlavu, 90 procent času, který je telka puštěná, tam běží toto. Už tři roky (tj. doba, kterou máme doma satelit) znám nazpamět každou maďarskou reklamu, každou praštěnou znělku u reklam a taky všechny ty seriály tam, respektive ty díly, který tam jedou pořád a pořád dokola. Jsou to takový blbosti, ale taky jsem se na ně dřív lepila.

Konec sezóny-myšlenkové pochody, tabulky a cíle

1. října 2013 v 19:31 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Můžu si klidně hodit nohy nahoru a nebude to vadit. Aspoň v tuhle chvíli. Všechny závody v tomhle roce bych měla mít za sebou. Po tom, co jsem si dala osobák, jsem byla ještě na pár závodech, z toho i na mistrovství Čech a pak mistrovství České republiky družstev. Výkony mi docela kolísaly. Jednou to bylo tak, potom tak, a většinou jsem z toho měla taky pěkně kyselý obličej. Teď v sobotu jsem si trošku spravila chuť-běžela jsem štafetu 4x400 ve štafetě A a obhájila si svůj osobák! :-)

Teď, jak jsem se už zmínila, mám pár dnů volna a oddychu. Je to celkem fajn, srovnám si teď věci do školy a tak. Na druhou stranu mě to nutí moc přemýšlet, a já když nad něčím moc přemýšlím, dopadá to většinou blbě a nebo je ze mě pěkně vyšinutej hypochondr-takže ano, blbě. Všude řádí angína a já jsem úplně šílená, že to na mě skočí taky. Teď by se mi to totiž úplně nejmíň hodilo. V neděli vyrážím do Tater a ani nevím, jak mám napsat, jak moc se tam těším. Potom mě ještě čěkají 3 měsíce plné dřiny a to je obrovská motivace zase překonávat vlastní hranice, protože ten pocit, jaký máte potom je jako kdyby jste dobyli.. no, nevim, nějak mě nenapadá žádná dobrá metafora... možná Arktidu, jestli se to používá :D.
A tak piju čaj po litrech, pastilky baštím po kilech a pevně doufám, že budu fit!