Prosinec 2013

Kanáry ve vzpomínce

21. prosince 2013 v 11:56 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Chtěla jsem jenom napsat, že jsem od čtvrtka, od čtyř ráno, doma. Let byl dlouhý a cesta domů potom taky. Do toho jsme pak ještě zabloudili v Praze a hledali nádraží, kam nás měla dovést pouliční banda kytaristů, kteří měli v sobě nejeden panák :D.

Tím, že jsem přispěla nějakými články už rovnou tam, na soustředění, víte toho většinu. Samozřejmě, ty hlášky, smíchy a radosti se vyjádřit nedají. I když na to ráda vzpomínám a ráda se o tom dělím, každý ví, že nejlepší to je, když to sám slyší a zažije.


Sluníčko, duny... a vyčerpání

14. prosince 2013 v 22:52 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Soustředění tady na ostrovech se nám úspěšně přelomilo do druhé poloviny. Trošku mě to mrzí, protože vím, jak utekla ta první, strašně moc se mi tady líbí, mám ráda takovéhle akce, ty lidia tak. No a samozřejmně i tu dřinu! I když zase musím říct, že jsem už taky hodně, hodně, hodně vyčerpaná. Bůh ví, jestli tohle vůbec dopíšu. Ale aspoň to je ukazatel, že tady něco dělám.

Naše tréninková skupina dneska v dunách. Sranda je tu stále a pořád! :D :-)

Musím se vám pochlubit s mými novými tréninkovými osobáčky!

Pořád žiju. Z velké části proto, že JÍM!

12. prosince 2013 v 22:36 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Ehm... jím je slabé slovo.
Dneska jsem si dala ale opravdový, šťavnatý, středně propečený, čerstvý, neskutečně chutně krvavý vepřový steak! Luxus.

Vypadá to, jako bych skoro nejedla... bože, jenom to si nemyslete :D. Včera jsem si dělala těstoviny pro tři lidi. Tady po té porcičce jsem si ještě tak desetkrát odběhla pro další papu! :D

Asi jsem se ještě nezmiňovala o jídle, které tu máme pěkně pod nosem. Chyba!

Jsou tu stoly plné, přeplné jídla, od všeho něco. Mám ráda dobré jídlo. Hodně moc dobrého jídla. A tady je to naprostý ráj, nestěžuju si. Mnohdy začínám pomalu a pak odcházím k prasknutí. Nejde odolat. Ale abych tady ze sebe zase nedělala nějaké prasátko :D. I když z jídelny skoro vždy odcházím s břichem k prasknutím, snažím se jíst zdravě. Čerstvé maso vám tu na požádání krájí přímo před nosem! Vím, že kdybych si dopřála ten hutný šlehačkový dortík tam na konci švédského stolu, tak ho vyběhám, ale tady jde o něco trošku jiného. Jak říká můj kamarád, když špatně jíš, jsou špatné i výkony, nebo se alespoň necítíte dobře. A o tom bych vám já mohla něco povídat. Dát si čokoládu před tréninkem je hodně velké peklo. Takže tu úspěšně odolávám zmrzlině, dortíkům a čokoládovým mousse. A nebojte, doma na mě za odměnu čeká Nutella schovaná na komodě za bedýnkou s šitím… teda aspoň doufám, tati! :D

Hola Islas Canarias!-prostě plno pozdravů z Kanárů

11. prosince 2013 v 21:24 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Ola chicas!
(Ano, snažím se vás pozdravit španělsky-do nedávna jsem si myslela, že se na Kanárech se mluví francouzsky-ale to bude ten můj zeměpis…)

Věc se má tak, že na místní hotelové wifině jsem až ode dneška-tady se za to totiž platí a ne malou částkou, takže jsem musela počkat pár dní, abych to měla levnější.

Atletický ovál v kanárském Maspalomas.

Jak to všechno probíhalo a probíhá?
Let byl na jednu stranu dlouhatánský a únavný-5 hodin vzalo za své, na druhou ale zase klidný tak, že jsem se i docela uklidnila a panická hrůza šla stranou. Ovšem kámen ze srdce mi úplně spadnul teprve tehdy, když jsem viděla svůj kufr na páse...

Jsme ubytovaní v takovém krásném apartmánovém resortu. Bydlím zase se Simčou-jako v Tatrách. V našem apartmánu stojí za zmínku asi hlavně kuchyňka, která je celá zavřená ve skříni :D. Spousta z vás ví, že z celého srdce miluju retro, ale ta varná konvice, která půl hodiny ohřívá půl litru vody už mi trošku leze krkem: D. Co se týče výhledů-máme balkónek, ze kterého je krásný pohled na kanárské městečko Maspalomas. Od postelí máme zase výhled na ranní vycházející sluníčko. Romantika.

Fouká

6. prosince 2013 v 20:13 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Lidičky, už se to blíží! Už jenom dvě noci a budu sedět v letadle. Tak moc se těším, ale zároveň už mi to začíná brnkat na nery. Ani nevíte, jak já se bojím letadlem. Jsem hroznej paranoik a za vším hned vidím katastrofu, ještě k tomu ten panující vichr venku-a tak je let letadlem pro moje nervíčky to pravý vořechový. Potřebuju je něčím obalit. Máte nějakou radu, jak se tý panický hrůzy zbavit? Plánuju kinedril.

Teď před soustředěním mám pár dnů volno, abych pak měla dost sil na to běhání v písečných dunách (přemýšlím, že spíš na to budu pořebovat kinedril, když si vzpomenu na ty kopečky v Tatrách). Takže jsem v tomhle volném čase začala taky hezky pěkně balit. Kanáry jsou ostrovy věčného jara, takže mám na posteli připravené způsobilé hromádky jarně-letního oblečení. Kraťasy, tílka, plavky, opalovák, jídlo... a tak se zase ptám. Jak to mám do toho kufru narvat?

Párty v dlouhých šatech aneb Věneček

1. prosince 2013 v 16:46 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
To prostě není možný. Další věc, co utekla jako voda. Ty tolik očekávané taneční jsou za mnou. I když už jsem tam někdy skučela, že mě bolí nohy, nebo že mi tam někdo šlápnul na nohu (ještě pár lekcí a nemusela bych si nehty lakovat fialovým lakem, věřte mi...), tak mi to vlastně teď bude hrozně moc chybět. Takové to páteční loučení po škole "Tak večer v tanečních!". Takové ty otázečky "Vašku, zatancuješ si se mnou? Druhej tanec po přestávce? Tak jo, dík!". Potom čas dokumentace "Vyfotíš se se mnou? Díky!". A v neposlední řadě opravdu velmi frekventovaná otázka typu "Jdete k Vietnamcům? Nebo do Slunce (místní klub?)". Snad každý z absolventů tanečních alespoň jednou po akci někam totiž zašel (taky jsem jednou zašla, abych poznala teda tu "pařbu" když už... odnesla jsem si z toho akorát to, že jsem smrděla jak komín :D.)


Ani jsem si to neuvědomila, ale ty taneční, to byla ta velká akce, kdy jsme se jako třída mohli co nejvíc stmelit-a povedlo se. Vždyť kdy se takhle blízko sebe potkají holka s klukem? Jenom nám to všem (naší třídě) prospělo. Vlastně už jenom to, že jsme tam šli jako celá třída považuju z úspěch. Všichni jsme se opět více poznali a začali se taky víc respektovat. Všechno to bylo úžasné a já se s Vámi o to chci podělit :-).