Březen 2014

Kdy jsme vlastně šťastní?

22. března 2014 v 19:43 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Poznáme to?

Celý náš život se vlastně za něčím ženeme. Občas to nedokážeme definovat, ale když si to vezmeme kolem a kolem tak to, co hledáme, je pocit štěstí. Většinou víme (já určitě), co by nám tohle potěšení přineslo. Máme ve své hlavě obraz vizi, při které bychom měli/chtěli nabýt tohoto pocitu. Ale všechno je to nakonec hrozně pomíjivé.


Smutno. Ale jdu dál.

20. března 2014 v 14:16 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Ti, co sem chodí pravidelně, si určitě všimli, že jsem na blog docela dlouhou dobu rezignovala. Ti, ke kterým ráda na jejich blog chodím (vy víte :-)), si taky nejspíš všimli, že se neozývám ani pod jejich články mými komentáři. A přiznávám se, teď nechodím na žádné blogy. Není to ani kvůli těm osobám, ani kvůli jejich názorům položených do článků, nebo že by mě snad přestaly bavit. Do dneška jsem neměla ani trošku chuti si otevřít editor a nedejbože cvakat písmenka. Bylo mi to prostě jedno, že nepíšu, nebo že tu je třeba někdo, kdo na mé články čeká. A v tom je právě ten problém - mě začalo být jedno úplně všechno! Došla jsem v posledních dnech k takovému závěru, že chci ve svém životě (cestě) něco změnit. Musím zklamat všechny, kdo očekávali nový článek plný běhání a zážitků z mého tréninku. Minimálně do května tu o atletice nepadne ani slovo. Chci se naučit radovat se z maličkostí a taky se nějak odreagovat - právě psaním a vylitím svých pocitů. Rozepisovat se víc zatím není třeba. Všechno podstatné tu už je napsáno.

Budu to brát jako takovou terapii.
V mých článcích možná najdete pár indicií.

Jsem vděčná za všechny, kteří nade mnou nezanevřeli. Ať už je to škola, rodina nebo i vy, tady na blogu.♥

Pár postřehů z MČR 2014

2. března 2014 v 18:47 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Říkala jsem si, že by bylo dobré halovou sezónu 2014 nějak uzavřít. Vlastně jsem ji uzavřela už minulý týden v sobotu v Praze ve Stromovce v krásné nové atletické hale na Mistrovství České republiky.

Nebýt tam jednoho incidentu, pro mě psychicky dost náročného, že jsem se z toho oklepala až teď ve středu (až bude vhodná chvíle, tak to sem možná napíšu. Bohužel na toto je blog pořád moc veřejné místo.), tak by to byl asi ten nejkouzelnější sportovní zážitek. Myslím, že můžu být spokojená s tím, co se mi v halové sezóně povedlo, protože, kdo by to před rokem řekl? Že pojedu na MČR a budu mezi prvními 24mi v kategorii? Já teda ne (na žebříčku jsem byla šestnáctá)! :D Vždycky si musím říct nějaké věci takhle zpětně, musím se kouknout za sebe, abych věděla, že jsem na dobré cestě :-).

Mé startovní číslo :-). Teď má čestné místo u mě na zdi!