Jarní a celoživotní premiéry

1. června 2014 v 16:55 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Vemte si k tomu kafčo, trošku jsem to natáhla :D.

Všichni jsme lidé, nemá cenu taky kecat a mlžit - když má člověk špatné období, vždycky to neznamená, že to potrvá týden, měsíc. Můžete se v tom topit 3 měsíce, a ani pak si nejste jistí, že "tak už dobrý? Už můžu normálně dýchat?". Celou tuhle dobu (kromě toho, že jsem se vytrápila) jsem objevovala, hledala a tápala. Objevila jsem i jiné věci než je běh, které mne mohou bavit. Naučila jsem se skladbu z Amélie, přečetla jsem něco od Hrabala a namalovala obraz (já, malíř :D). Hledala jsem naději a věci, které mi přinášejí pozitivní pohled nad věci a tápala, zda mi bude někdy lépe a zda se to vůbec zlepší. Ale víte, na co důležitého jsem ještě přišla? Mělo by se žít tady a teď.



Druhá polovina května už vypadala mnohem lépe než to předtím. Byla jsem šťastná za každou minutu, kdy jsem na sobě mohla mít botasky. Začínala jsem pozvolna, aby se mi spoustu věcí opět nevrátilo. Otázkou je, zda ty problémy byly opravdu věcí přetrénovaní, nebo jenom souhrou nešťastných náhod. Nicméně, sama si vše uvědomuji a možné je obojí. Začala jsem docházet na fyzioterapii a je to jedna z věcí, která mi výrazně pomohla. Paní mi dala cviky na rovnání těla - hold od přírody jsem trošku křivítko, a když potom mám větší zátěž, negativně se to projeví. (Mimochodem, věřili byste, že třeba od beder vás může chytit pata? Já ne, ale tělo je alchymie a je to tak . :D)


Po prvním týdnu tréninku jsem měla svojí jarní závodní a i celkovou premiéru - 1500 m. Ta trať je… divná. Zaprvé, ta osmistovka mi tak přirostla k srdci, že najednou startovat z jiné části stadionu je pro mne nepřirozené :D. Zadruhé, běželo nás to málo, celé jsem to odtáhla, nevěděla jsem jaké tempo zvolit a ten čas… no lidičky nic zázračného (5:30). :D Já i trenér jsme tento závod pojali jako trénink, vždyť moje tempo bylo jako bych běžela úsek na tréninku. Výsledek jsem hodila za hlavu, byla jsem šťastná, že můžu závodit a k tomu jsem družstvu vyběhla 11 bodů :-).
O týden později mě čekalo 800 m. Opět po dlouhé době. Po tom, co jsem se to zase chytře rozhodla zase odtáhnout (blbá věc, vážně) jsem po 500 metrech vytuhla a těžko říct, kde dřív, jestli v nohou nebo v hlavě. Čas 2:31 jsem obrečela, ale pak jsem si zase říkala, vždyť je to můj nerychlejší běh venku! I přesto se nevzdám toho cíle, že bych chtěla běžet pod 2:25 (a třicítku nechci dlouho vidět :D)!

A dnes? Dnes je 1. června a stejně jako minulý rok (také 1. června) jsem dostala konečně motivaci něco napsat a trošku se podělit. Čekalo mě něco velmi pěkného, a to 3000 m, tedy oficiálně vám představuji jednu z nejzákeřnějších tratí. :D Ale bylo mým přáním si toto zaběhnout, vím, že inklinuji spíš k delším distancím. A vzniklo z toho pro mě jedno velké překvapení! Tentokrát jsem neudělala tu blbost a holky přede mnou jsem nechala první 2 kilometry odtáhnout (jsem zlá :D), a pak už jim na posledním utekla. Vytuhla jsem až v posledních metrech, což je něco opravdu nevídaného :D. Na časomíře čas 11:25, na mých rtech úsměv, že se ke mně konečně to štěstíčko přiklonilo a v tabulkách… 5. místo! Tímhle jsem si republiku snad pojistila! Mám z toho ohromnou, vážně obrovitánskou, upřímnou radost! :-)
Uvidím, co mi přinese další start. Rozhodně jsem ráda za dnešní výsledek, nová motivace. Jedno z mých přání by bylo běhat 1. ligu (vyšší úroveň než krajský přebor), tak uvidíme.

Závěrem bych řekla asi jenom to, že jsem nadšená, ale žádné usnutí na vavřínech - otáčím list, ošklivé věci jsou za mnou, vzhůru do další práce, ale s klidem! :-)

Mějte krásný zbytek víkendu, já ho jdu prodrbat s holkama na véču,

Vaše PaPája♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 V. V. | E-mail | Web | 1. června 2014 v 18:06 | Reagovat

Jsem moc ráda, že opět můžeš závodit. Muselo to být hrozné, tak dlouho být omezena o náplň svého žití. Ale člověk si pak uvědomí, jak jsou pro něj některé věci důležité.
Budu držet palce, aby ses na republiku dostala. ;)

2 Mei-riefel Mei-riefel | Web | 1. června 2014 v 18:36 | Reagovat

Tak to je super, že už zase můžeš závodit :) A gratuluji k tvým výsledkům, moc mě tyto články z běhání baví.

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. června 2014 v 20:18 | Reagovat

:) Mám obrovskou radost, že jsi zpět na trati :) Z posledního odstavce je cítit neuvěřitelný elán a já se cítím šťastná, jako by se to týkalo mě.
Jsi statečná holka, ale to víš :)

4 PaPája PaPája | Web | 4. června 2014 v 21:15 | Reagovat

[1]: Bylo to vážně náročné. Ale tak říkám si, že teď od toho budu mít snad na dost dlouhou dobu klídek :-). Teď jsem si to prostě vybrala.
Jinak republika opravdu nejspíš VÝJDE! Jupijajéj! :-)

[2]: Vážně? Jsem moc ráda, mě zase články o běhání baví nejvíc psát, protože to prostě miluju a jsem ráda, že jsem ve svém životě našla naplnění :-).

[3]: Děkuju Ti za milý komentář! Jestli jsem statečná,... nevím. Kdybys viděla jak jsem byla složená jak šraňky :D :-). Ale pořád mám před sebou to heslo: "Když se vzdáš, necháš vyhrát někoho jiného"... A to v žádném případě nikomu nedaruji! :D :-)

5 Teeda Teeda | Web | 15. června 2014 v 22:01 | Reagovat

Optimismus ti stejně sluší nejvíc. :) Ale 3000 m (!) Bože! :D Umřela bych! :) Jen mě tak napadá, četla si knihu Born to run?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama