Vyskoč z davu

14. června 2014 v 16:06 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
O bytí sama sebou a jak se při tom udržet a nenechat se shodit.


Tento týden jsem měla ne moc příjemný rozhovor s mojí kamarádkou. Prý jsem se změnila. Od nového školního roku jsem jiná. Už nedělám a nepovídám si o věcech jako dřív, nedělám ty pubertální kraviny. Celkově nejsem prý už ta stará Pája. Tyhle věty mne nejdřív zaskočili, ale vlastně ve výsledku měla pravdu, že už se neúčastním těchto "seancí". Otázkou je, jestli to opravdu nazvat "změnou" charakteru, povahy. Já jsem jí na to totiž odpověděla… "Víš, ono to nebude o tom, že jsem najednou začala být jiná, já jen začala být sama sebou a jakmile někdo začne být sám sebou, tak spousta lidí začne mít ohromný problém."


Mám ráda svoje kamarádky a kamarády. Mám ráda naší partu holek ve třídě. Pečeme spolu už 5 let a za tu dobu jsme si vykecaly takových tajemství a takových soukromých věcí, že máme opravdu pevné pouto. Jenomže občas se cesty lidí rozcházejí a až po letech se můžou zase setkat na stejném bodě.

Já jsem našla styl života, který velmi ráda žiji a organizuji. Opět by se dalo napsat, že tím zlomovým okamžikem se stal běh. Dal mi tu schopnost starat se o své problémy. Dal mi tu schopnost mít ambice a nevzdávat se jich - všude v životě. Postupem času, přímými (tvrdá práce pro to něco dokázat) i nepřímými (čtení citátů, knížek…) cestami, jsem přišla na to, že ten život opravdu žijeme jenom jednou a je škoda plýtvat dny, které nenaplňujeme těmi věcmi, po kterých toužíme. Musíme ale nejdřív najít to světlo, které nám říká, dělej to, co ti dává potěšení, dělej to, co bys uvítal na ostatních, to, co se ti líbí a vždy si to chtěla zkusit.

A právě ten celý předchozí rok byl tím, kdy jsem si vlastně postupně říkala A DOST! Buď sakra taková jaká si. Nepřemýšlej pořád nad tím, kdo tomu co řekne, co si budou myslet. Rok uplynul jako voda a všechno si to parádně sedlo. Vím, co od života chci a beru to jako velký dar, být si to toho vědoma.

Přišla jsem na to, jaké mám přednosti, v čem jsem možná i dobrá (a netvrdím, že je to zrovna běh), v čem jsem originální. Začala jsem si sama sebe více vážit - fyzicky i psychicky. Už se nestydím říct, co poslouchám za hudbu, jaké knížky a filmy se mi líbí, co mám ráda a ne, jaké mám názory - ty říkám semtam naplno, pokud jsou vhodné pro situaci. Také už nemám osypky z toho dát nebo ukázat někde svojí fotku. Co když si řeknou, že jsem pipina? Ne! Řídím se heslem "to, co si řeknou ostatní je jejich problém, né můj". Navíc (i když to bude znít jako absolutní klišé) jako originál jsem se narodila, už ze mne nebude nikdo jiný, a tak ze sebe musím vytěžit to, co mám. V tomto případě mohu být originální právě tou hudbou, svým vkusem - a to je to, co mne dělá zajímavou a ne jednou z mnoha.

Přestala jsem se shazovat tím, že o sobě před lidmi nemluvím pěkně (neznamená to, že bych se teď snad nějak vykrucovala, nebo tak), ale dříve jsem totiž hodně shazovala svůj vzhled i svojí povahu, to bylo pořád "no jo, promiň, já jsem prostě úplně blbá" - vlastně jsem se omlouvala za své názory.

Jsem ráda, že spousta věcí si uvědomuji již teď, v šestnácti letech. Šlo to postupem času, kdy jsem si začala všímat i psychiky člověka, reakcí a tak. Když se do toho ponoříte, dokážete přijít na úžasné psychologické věci a můžete to pak využít (v dobrém slova smyslu) v životě - začnete poznávat, kdo lže, kdo mlží, kdo přeje, kdo závidí. Není to tak těžké do toho prokouknout, jen najít ten grif. :-) Zjistíte, že těmi, co se v životě neztratili, jsou ti, co si ponechali svoje já a vyskočili tím z davu.

Spousta z nás by chtělo lidi okolo sebe nějakým způsobem měnit k obrazu svému, což mi tak připadalo při rozhovoru s kamarádkou, která se mi (jak jsem to pochopila) pokoušela vštěpit, že pouze moje minulé já (to přizpůsobující) bylo to ideální a že správný život je ten, co vlastně žije ona. Jenomže. A teď opravdu čtěte. Pokud člověk chce měnit ostatní, daleko nedojde. Celý svět opravdu nezměníte, každý má to svoje místo a tam, kde je mu nejlíp, tam taky zůstane. Každý musíme začít u sebe. Musíme objevovat náš život, usilovně na něm makat a udělat z něj tak to nejhezčí místo pro nás :-). Nejlepší projekt, na kterém se dá naší vůlí pracovat, jsme jenom my sami. Svým chováním můžeme životy jiných ovlivnit, ale ne přetransformovat - to si pak akorát škodíme a dáváme si zbytečné překážky.

Buďte sami sebou a važte si sami sebe. Když to tak uděláte a všechno tohle si jasně srovnáte v hlavě, hrozně se vám uleví. Je to volba, při které se neztratíte. Ani sami v sobě, ani v životě. Někdo to své já hledá třeba celý život a já vám přeji, abyste to zjistili co nejdříve, je to hrozně moc povznášející! :-)

Vaše PaPája

P.S.: Mým cílem nebylo nikoho naštvat ani urazit. Jen jsem napsala věc, která mi ležela v hlavě a říkám (píšu) jen to, co mi leželo na jazyku. Možná, že za nějakou dobu se začnu ubírat jiným směrem a moje náhledy na věci budou také jiné. Ovšem teď žiju tak, jak jsem vždycky chtěla a myslím, že to jsem konečně já. Uvidíme, kam na vlnách času třeba odpluji... :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jorika Jorika | Web | 14. června 2014 v 16:20 | Reagovat

To koukám, že máš takový názory už v 16ti letech, já to jen chválím, mně to trvalo skoro celý život a ještě asi nejsem tak daleko, jako ty...

2 Mei-riefel Mei-riefel | Web | 14. června 2014 v 20:51 | Reagovat

Naprosto skvělá fotka a ještě skvělejší článek, Pájo! :-)

Já už jsem ti psala dávno, že máš v hlavě všechno srovnaný, že víš, co chceš. A to se mi líbí.

Tvoje články mají prostě váhu a vždycky se v nich skrývá nějaký hlubší význam.
Byla bych neskutečně ráda, kdybych si jednou mohla přečíst tvoji knihu, kdyby si nějakou napsala... Nějakou ze života, protože tobě jde filozofovat o životě a byla by jsi takovej John Green v ženském podání. (Autor knihy Hvězdy nám nepřály.)
Nechci teď přirovnávat, protože je důležité být sám sebou, ale on píše taky tak filozoficky o životě :-)

Nevím, jestli jsem se já úplně našla. Vím, co chci dělat, co mě naplňuje. Ale zase nejsem vždycky úplně sama sebou, když jsem v  nějaké společnosti. Občas se bojím projevit, ale myslím, že už se to lepší :)

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 14. června 2014 v 21:24 | Reagovat

Vážně věříš tomu, že jsi se v 16 našla? :) Já v téměř 18 nedoufám, že se mi to do 40 podaří :D
.
Souhlasím s tím, že měnit někoho nemá cenu. Vlastně i vím, jak se po té kamarádčině větě cítíš. Jeden čas jsem slýchala něco podobného (Ty jsi úplně jiná než dřív, Blondýna tě zkazila, už se s náma vůbec nebavíš...) a vůbec nikdo neznal ty důvody... Tenkrát jsem vlastně hodně lidí opustila, začala tak trochu sama za sebe. A teď se postupně k těm lidem vracím, z nové, čistější stránky :)
.
Myslím, že je občas třeba udělat nějakou tu změnu. Obzvlášť, když tu změnu děláš ze štěstí (hlasitě závidím!!). Nepřijdeš mi jako typ, kterýmu by někdo do něeho měl kecat :)
.
Hodně štěstí :)

4 PaPája PaPája | E-mail | Web | 14. června 2014 v 22:07 | Reagovat

[1]: Já ani netvrdím, že moje situace teď  je na celý život... prostě zatím mi to takhle vyhovuje, uvidíme, co život přinese... :-)

[2]: Adélko, ty si mě hrozně moc potěšila!♥ Strašně moc si toho tvého názoru vážím a snad si ani nezasloužím takovou pochvalu. :-)
Já myslím, že tys byla vždy introvert - že si ve společnosti byla taková tichá. Ale třeba na soustředění to bylo, podle mě, mnohem lepší! :-)

[3]: No,.. jestli tomu věřím... já věřím tomu, že jsem se našla pro tuhle dobu, pro tenhle věk. :-) Uvědomila jsem si hodnoty a taková ta "tajemství života". :D Až si najdu nějakýho borce, to se najdu podruhé a budu zase filozofovat :D. A pak potřetí, počtvrté, pořád budu objevovat. Teď jsem ale prostě moc spokojená! :-)
Á, že? Důvody, přesně tak, nemají o nich ani tucha, ale to i proto, že já se nechci ze všeho zpovídat na každém kroku a lidé tak "sblíznou" jenom ten povrch, co vidí. Ale tak... třeba si k nim někdy  taky najdu cestičku zpět, nechám to vyhnít. :-)
Díky. ;)

5 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 15. června 2014 v 18:48 | Reagovat

Já bych řekla, že člověk se s časem prostě mění. Záleží na tom co ho potká. Nikdo už nebude stejný jako před jedním nebo dvěma roky. No ostatní by s tím měli počítat, protože doufat, že někdo bude stejný (nebo alespoň podobný) jako dřív, je nesmyslné. (vlastní zkušenost) :)

6 Teeda Teeda | Web | 15. června 2014 v 22:41 | Reagovat

Je fakt, že pokud se opravdu člověk chová jen sám za sebe, má velice málo přátel. Na druhou stranu, určitá míra vlastního omezení pro někoho, dává někdy v životě ještě větší smysl.

7 PaPája PaPája | E-mail | Web | 19. června 2014 v 21:23 | Reagovat

[5]: Ano, každý má nějaký ten proces a je to přirozené. Taky jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že druhého člověka prostě nezměním, můžu změnit jenom sama sebe - v postoji k němu samému, brát ho takového, jaký je a vidět na něm tu lepší stránku. :-)

[6]: Fajn by bylo najít zlatou střední cestu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama