Červenec 2014

Nemilé (!) překvápko a jasný impuls

25. července 2014 v 21:32 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Můj mobil je sice jakási takási křáplotina, ale ačkoliv jsem si to ani nijak neuvědomovala, je to můj takový řekněme fotodeníček. Občas takhle večer, když nemůžu usnout, otevřu křáplotinu a prohlížím si staré fotky, co jsem na to kdy vůbec nafotila. Jsou to obrázky hodně spontánní. Prostě to, co mne zaujme, vyfotím. To, co hodlám sníst, vyfotím. To, co prožívám... uhodli jste - vyfotím. Teď už si je neprohlédnu. Dneska jsem se totiž pěkně lekla, když tam v mobilu složka s tisícem fotek najednou nebyla. POMOC!

Skvost v samotném srdci Českého Švýcarska

14. července 2014 v 11:41 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Budova na samotném kraji naší rozmanité, dovolenkové vesničky Jetřichovice nám na první pohled připomínala něco jako bývalý zámeček. Očividně to byla budova už pár let neudržovaná - tráva, že byste ji měli u krku, všechno působilo velmi zašle, nepoužívaně. Až na ty nový plastový okna. To jsme kolem toho jeli na kole a už byl spěch domů. Teprve až když jsem si šla zaběhat slimáčím tempem okolo, podívala jsem se na to nádherné stavení trochu z jiného úhlu a taky o trochu déle. No vždyť je to jasný, je to jako sirotčinec v St. Clouds. Do toho lilo a nebe bylo zašedlé. Úplný transport do státu Maine! :D



Ať jsem si myslela, co jsem si myslela, zámeček, sirotčinec ani nic tomu podobného to nebylo. Na samotném úpatí dvou hor, v ďolíku, na takovém nesmírně romantickém místě, fungovala ještě do nedávné doby dětská ozdravovna. A mne to naprosto nadchlo (a taky zabolelo u dušičky)…

Rychlejší do kopce, než z kopce

8. července 2014 v 21:03 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
A tak se stalo, že i v Českém Švýcarsku se člověku podařilo prorazit zeď k civilizaci.

Na naší rodinnou cyklistickou dovolenou vybíráme vždy atraktivní (a tedy i turistické) oblasti v České republice. Nejednou to byla Morava. Potom Jižní Čechy, jedenkrát Šumava, Adršpašské skály a Karlovarsko. Tentokrát naše šňůra pokračuje v Českém Švýcarsku.


Vždycky, když dorazíme do takovýchto oblastí, pokládám si jednu takovou otázku - jak se tady asi žije zdejším obyvatelům? Jak pracují? Kde pracují? Ty kraje mi vždy přijdou jako turistovi hrozně krásné, člověk by si na první pohled sbalil kufr a odjel sem na zbytek života. Jenomže se mi zdá, že z těchto míst chudoba přímo křičí. Je to mnohem těžší život než tam u nás. Uvědomuji si, že ačkoliv bydlím na vesnici, jsem totálně zhyčkaná z městských poměrů. Mentalita v těchto"zapovězených" částech Česka je taky, myslím si, docela jiná. Mnohem skromnější, pracovitější, ne tak moc zpovykaná.

Možná je to pravda, možná ne. Jenom moje pojmy s dojmy. Co je ale jasný je to, že po rovince se tu neprojedu, a že do kopce jezdím rychleji než z kopce.

Jablečná posedlost!

5. července 2014 v 12:58 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Čtu je už asi počtvrté. Ne, že bych jí celou slouskla třikrát a teď na ní šla na čtvrtý pokus. Nikdy jsem ji totiž nedočetla, a tak to zkouším znovu a znovu. Je to celkem náročná kniha.
Kniha Pravidla moštárny (autorem John Irving) je dějově (i kompozičně!!!) naprosto strhující a já mám pocit, jako bych s tamními postavami snad i dýchala. Dočetla jsem se zatím nejdál, co kdy jindy (to mi vypínal mozek, nyní už mám potrénováno :D) a myslím, že teď už zdárně mířím do finiše. Jenomže. Čím déle jí čtu, tím více mi to leze na mozek a promítá se to do běžného života. Žádná trága, ale buď je to jenom dost divná náhoda, nebo jsem jablečnou knihou vážně posedlá. :D

Dnešní ranní čteníčko :-).