Jablečná posedlost!

5. července 2014 v 12:58 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Čtu je už asi počtvrté. Ne, že bych jí celou slouskla třikrát a teď na ní šla na čtvrtý pokus. Nikdy jsem ji totiž nedočetla, a tak to zkouším znovu a znovu. Je to celkem náročná kniha.
Kniha Pravidla moštárny (autorem John Irving) je dějově (i kompozičně!!!) naprosto strhující a já mám pocit, jako bych s tamními postavami snad i dýchala. Dočetla jsem se zatím nejdál, co kdy jindy (to mi vypínal mozek, nyní už mám potrénováno :D) a myslím, že teď už zdárně mířím do finiše. Jenomže. Čím déle jí čtu, tím více mi to leze na mozek a promítá se to do běžného života. Žádná trága, ale buď je to jenom dost divná náhoda, nebo jsem jablečnou knihou vážně posedlá. :D

Dnešní ranní čteníčko :-).



Každý čte knihu jinak. Když jsem to ještě před prázdninami probírala se spolužačkami ve škole, řešily jsme, jak dlouho knihu v průměru čteme (radši jsem se moc nechlubila :D), kolik stránek máme za hodinu, jak moc se zajímáme o postavy a tak. Jedna spolužačka povídala, že ty postavy vlastně ani tolik neřeší, jede spíš na to, jak je to kompozičně, jak autor píše. Druhá, že se prý hodně vrací na začátek knihy nebo na předchozí stránky.
No. Jelikož jsem doposud nebyla žádný velký čtivec, tak si vždycky vážím té knihy, kterou přečtu. Hodně to pro mě znamená, že jsem se tak vyšvihla (k dočtení), chápete :D. A tak chci, aby ve mě z té knihy něco zůstalo a vytěžila z ní co nejvíc. Občas mě to rozčiluje, že v tomhle mám sklony to mít "perferktní". Je to totiž pak dost na dlouho. Potřebuju vědět přesně jméno každé postavy, její život, podrobnosti kní, její vztahy - abych se do knihy vžila.

A to je právě asi ten důvod, proč tak miluju Pravidla moštárny. Totálně jsem se s nimi sžila. Vedle postele mám nakreslenou mapku státu Maine a ty malé vesničky, kde se odehrává život postav. Pak tam máme plánek sadů na jablečné farmě a jejich jména. Najdete tam i dlouhatánský seznam postav a stručný "obraz" jejich života. A pak taky spoustu lékařských latinských názvů. Zkrátka kdyby někdo potřeboval detailní prezentaci o této knize, víte koho máte oslovit. :D
...

Už jsem vysvětlovala mamce, že ta paní (jedna známá), má nejspíš Alzheimra, podle těch příznaků, co popisoval doktor Larch, ten světec ze St. Cloud's. Stal se ze mě taky nespavec (jako z Homera Wellse) - třeba dnes jsem spala do 3. Ale tak co, alespoň jsem upekla bábovku. Jogurtovou. Z každou cenu je totiž nutné být užitečný, to aspoň taky tvrdí doktor Larch, je to jeho hlavní heslo. Pak ty jablka - mohla bych je jíst pořád a pořád. Už se těším na to, až se jimi naše stromy na zahrádce obalí. To pak budu moct předvést umění, které Homer Wells vykonává v jablečném sadě, v Ocean View. Chce někdo prozradit postupy při sklizni? Ty mám taky sepsané :D!

Co budu dělat až tu knihu dočtu?... Snad to nebude taková rána, jako když od doktora Larche odešel Homer Wells.

Ať už jdeme dělat cokoliv, BUĎME UŽITEČNÍ, opravdu to dává dobrý pocit,
Vaše PaPája♥

P.S.: S rodinou odjíždím na dovolenou. Ještě nevím, jak to s blogem za tu dobu bude, nejspíš se ocitneme na "konci světa". :-) Tak se "počká a uvidí," řekla Candy z Hearts Heavenu.
Prozatím krásné prázdniny všem!♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 5. července 2014 v 22:58 | Reagovat

Jako malá jsem cestovala prstem po mapě s Julesem Vernem. Kreslila jsem mapy a vypošátáva zeměpisné šířky a délky. Zapisovala informace a skládala dohromady pozadí. Je to milé. Někdy se mi po tom stýská. :) Přeju pevný a jistý finiš. Vytrvej do poslední strany..)

2 Livien Livien | Web | 7. července 2014 v 8:29 | Reagovat

Teda, skutečně jsi mě překvapila tím, že už ji čteš po čtvrté, ale teprve teď to snad bude až do konce. Já když ji četla poprvé, tak jsem se vůbec nemohla odtrhnout, úplně mě pohltila a mám pocit, že jsem ji snad zvládla za dva tři dny. Pravidla moštárny jsou dle mého fantastická kniha. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem pak už nikdy od Irvinga nezvládla nic dalšího. Ale třeba na to taky přijde někdy vhodná doba. :)

3 sixxx sixxx | E-mail | Web | 8. července 2014 v 12:15 | Reagovat

Tak co, taky tu knížku můžeš začít číst odznova, že? :D Být užitečná je fajn, člověk si nepřijde jako zbytečný a to je každodenní důvod k oslavám :3

4 Anie Anie | Web | 8. července 2014 v 17:24 | Reagovat

Na tuhle knihu se taky chystám :) Uvidíme zda vytrvám dokonce :)

5 PaPája PaPája | Web | 8. července 2014 v 21:13 | Reagovat

[1]: Obdivuji ty lidi, co se prokousají Verneovkami. Taťka mi kdysi přinesl "Děti kapitána Granta" a u toho jsem nevydržela ani za nic...

[2]: Dva, tři dny? Tak ty jsi jiný level! :D S taťkou Irvinga houženvnatě konzultujeme - tedy spíš on doporučuje. Prý je fajn Hotel New Hampshire nebo Modlitba pro Owena Meanyho. :-)

[3]: Ne! Tentokrát to té knížce natřu a dočtu jí, ať chce nebo ne! :D
Člověk musí správně "koukat", aby tím užitečným mohl být. Dr. Larch říká, že když se nám do života stále něco vrací a vyžaduje se to po nás, pak je to asi naše poslání, a kdo by nechtěl být takto užitečný?

[4]: Tak to si ji přichystej na co nejdříve! :-)

6 mengano mengano | E-mail | Web | 10. července 2014 v 16:09 | Reagovat

Přiznám se, že mám podobné sklony jako ty. Když o něčem nebo někom čtu, potřebuju podrobnosti. Také lovívám v mapách a občas i v Bibli, pokud jsou v knize (což se občas stává) odkazy. Prostě čmuchám:)
Máš pravdu, poněkud to zdržuje, ale co člověk nadělá, že.

7 Magdaléna Magdaléna | Web | 12. července 2014 v 23:27 | Reagovat

Jsem asi divná, ale já prostě čtu bez podrobností. Jsem asi povrchní, ale nikdy si nehledám ani kontext autora, pokud to zrovna není do školy. Pak se často stane, že se mi význam celé knihy posune jinam, blíž ke mně, co já vím :-)
.
Držím palce, ať to zmakneš. Budeš moštová přebornice :-P

8 PaPája PaPája | Web | 14. července 2014 v 15:46 | Reagovat

[6]: Sice to zdržuje, ale člověk má z knihy pak úplně jiný požitek. Osobnější. :-)

[7]: Nejsi divná. :D ;) Aspoň ji pak slupneš rychleji - taky to má svoje výhody. Někdo jako já je totiž schopný přečíst deset stránek za hodinu při těch všech zápiskách. :D

9 Em Zet Em Zet | Web | 16. července 2014 v 16:30 | Reagovat

Tak tuto knihu jsem nečetla, Irving mě ani moc nezaujal, tak nevím, jestli se k ní někdy odhodlám, i když ji tak vychvaluješ. :D
Líbí se mi ale tvé pojednání o tom, že každý člověk čte knihu jinak. :D Já musím říct, že čtu knihu POMALU. Znám lidi, co čtou děsně rychle, asi aby přečetli co nejvíc knih za měsíc.. mně to nedává smysl, já si knihu ráda užívám, čtu pomalu a třeba nějaké věty, které se mi líbí, si čtu několikrát a představuju si to všechno, jako by to byl film! :D
Také mám takový děsný zlozvyk, že když jsem v knihkupectví nebo v knihovně, podívám se v knize na první a poslední větu. :D Ta první by ani tak nevadila, ale když vidím, že něco dopadně děsně debilně, už se mi to nechce číst. :D

10 melba melba | Web | 17. června 2015 v 20:16 | Reagovat

Offset a ниипет! :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama