Srpen 2014

Než se vyběhne...

30. srpna 2014 v 15:00 | PaPája |  BĚHÁME!
Už dlouhou dobu možná nějaké to vyběhnutí ze dveří plánujete. Vždyť to vypadá tak skvěle, a už bych měla něco dělat, abych se trošku hýbla! Jenomže proč se pořád nepodařilo vyhrabat se z peřin? Pokud se běh bude brát jako učení na písemku, tedy jako povinnost, pak chápu, že se to oddálí na neurčitou dobu. Pokud to ale pro člověka bude jedna z oblíbených věcí, třeba druh relaxu či vybití energie, pak se mnohdy budete přemlouvat, abyste nešli - je to dost návykové. :- )I tak možná hledáte cestu, jak mít běhání rádi, jak si po pěti minutách neříkat, sekám s tím, stejně mi to je k ničemu (ale pak toho třeba litujete).


A tak dneska napíšu něco o tom, jak se při běhu cítit dobře, resp. co pro to udělat, co se psychického hlediska týče. Jak se necítit mezi běžci v parku jenom jako nahodilá osoba, ale jako jeden z těch běžců - sebevědomých běžců!

Ostružinový cheesecake

26. srpna 2014 v 22:16 | PaPája |  Recepisy
Keř ostružin na naší zahrádce je jedna z mála jistot. Jablka tu máme, hrušky, mirabelky, švestky taky. Ovšem na borůvce je bobulek někdy pět, někdy padesát. Višně si tu vyhlídly sýkorky. Hrušky na stromě dřív shnijou, než je vůbec stačíme sebrat. Meruňky se jednou překonaly, a pak navždycky odešly. A tak… vystač si aspoň s tím, co máš.


Po minulém (i předminulém) pokusu jsem si říkala, že s cheesecakem se nedá šlápnout vedle. Natrhala jsem ostružinky a s vlastní improvizací (na internetu nikde sni stopy po ostružinovém cheesecaku) a načtením ozkoušených materiálů jsem se dala do práce. Začalo to nepozorností - koupila jsem málo BeBe sušenek; doplnila jsem je piškoty, ale v tom byla právě ta chyba. Nabobtnaly, holky jedny. V chuti žádná změna, akorát je vám pak odepřeno vychutnat si křupnutí té krustičky dole, když to nabíráte na vidličku. Pak jsem cedila ostružiny (protože semínka by mohly kazit chuť). Bylo jich určité množství, které si myslím, že jakžtakž stačilo (přeci jenom gramáž se zmenší, když je přemordujete), ale příště bych ještě trošku přidala.

Asi není moc profesionální dávat někam recept, který potřebuje ještě nějakou tu úpravu. Ale kdo říká, že profesionál jsem. Já ne. :D Je to první věc, u které jsem si zaimprovizovala a jsem zase o jeden pekařský krok dál. :-) Myslím, že vedle jsem přeci jen nešlápla - jinak by nebyl tak rychle pryč. ;) Chutnal mi, né úplně jako ten čokoládový, ale jo. A navíc… byl žůžový, tak neber to!

Běhám, běháš, BĚHÁME!

23. srpna 2014 v 19:52 | PaPája |  BĚHÁME!
Nová rubrika!

Už je to něco přes rok co ofiko pobíhám tady u nás po polích nebo občas po tartanu. Vždycky jsem ráda běhala a jezdila na takové neregistrované závody - ale nikdy jsem si to nezamilovala tolik jako právě za tento poslední rok. Proč tak ráda běhám? To je otázka. Říká se, že když miluješ, tak tu není důvodů. I tak páni vědci mají pravdu a nějaký ten endorfin (tj. hormon štěstí) to vydá. Dává mi to dobrý pocit, že něco dělám pro svoji hlavu - zapomenu při tom na spoustu problémů, na spoustu nepříjemných chvilek s nepříjemnými lidmi. Pak tady je to tělo - jakýkoliv pohyb navíc, který uděláme (a nepřeháníme!), nám může jenom prospět. Vynechám vědátorství o tom, že to podporuje kardiovaskulární systém a okysličuje mozek. Běh je hned po chůzi ten nejpřirozenější pohyb a díky němu si můžeme udržovat váhu, tvarovat postavu - a pokud je tu pravidelnost, nemusí se vůbec jednat o závratně dlouhý proces. :-) Potom jsou tu i mety/cíle, které jsou určitě velmi důležitou složkou. Mě osobně hrozně moc motivují do té celé práce. Nejdřív to bylo naučit se technicky správně běhat (vlastně pořád to piluju - teď konkrétně kotníky :D), pak zdolávat kilometr po kilometru, všechno postupně. Jelikož běhám závodně, velkým motivátorem jsou pro mě časy. A když si umíte cíle správně vybrat, funguje to pak jako ten nejlepší motor - a může to být cokoliv - klidně i maličkosti jako třeba nové kalhoty, čokoládový dortík nebo foťák; to už je pak ve vašich vlastních silách a tužbách.


Je to vlastně celé to tom dobrém pocitu. O pocitu, který nám říká, že je nám dobře (když doběhnete a kapky potu vám stékají po obličeji, to je k nezaplacení - kdo běhá, už ví! - a kdo ne, POZNÁ! :)). Díky běhu můžeme odehnat nějaké ty problémy (sice děsně klišé, ale děsně pravdivý!), ať už jsou v jakékoliv oblasti našeho života, a být třeba i šťastní, pokud si k běhu vytvoříme správný postoj! A kdo dneska nechce být aspoň trochu šťastný či spokojený? Tak co vy na to, POBĚŽÍME SPOLU? :-)

Co je na talíři, to se dojídá

20. srpna 2014 v 22:30 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Prostě tu budeš sedět, dokud to nedojíš. Větu, kterou jsem jako mrně slyšela mockrát. Prý jsem nechtěla jíst, a když, tak pomálu. Dodnes si pamatuji tu scénku u stolu. Bylo mi asi sedm, odpoledne jsem byla pozvaná na rozloučení se sezónou - to je sice vedlejší věc, ale pokud to nesním, nikam se nejde. Byl zrovna knedlík, mně to jako obvykle nejelo a padaly mi slzy jako hrachy. Do pusy jsem si ten promáchaný, studený kus knedlíku vzala a v puse se mi pod vzporou "že to dojídat nebudu" rozložil po 5-ti minutách ještě víc, až se z toho zvedal kufr všem u stolu. Na rozlučku jsem nakonec šla, hold jsem dítě štěstěny a ta se nade mnou slitovala. Ale to, co tomu předcházelo, mělo jasný záměr. Už to chápu. Co je na talíři, to se dojídá.


Pečený tuňák s citrónovou omáčkou a zeleninou

17. srpna 2014 v 13:51 | PaPája |  Recepisy
Mamka je v takovém sdružení Přátelé lososa. A protože jako rodina jsme velkými odběrateli, potažmo i konzumenty, lososa, přišla nám na email nabídka na 10tikilového čerstvého tuňáka. Miluju tuhle rybku baštit z konzervy jenom tak nasucho, a tak jsem se moc těšila, jak bude chutnat za čerstva. Sice jsme se trošku potrápili s kucháním a zapojili do toho i sousedy, ale má to tedy grády. Sytější rybku jsem ještě nejedla. Hned po lososu je tuňák můj nejoblíbenější mořský pokrm - zvlášť když k němu připravíte výraznou nakyslou citrónovou omáčku, která v kombinaci s jeho sušším já udělá to pravé ořechové. To propojení chutí.



Před podzimem (příprava, strava, CÍLE...)

15. srpna 2014 v 18:32 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
Podzimní sezóna buší na dveře. Zítra začíná a já se cítím připravená. Fyzicky nepochybně - v nohách mám od začátku prázdnin okolo 250 km (nejvíc, co kdy jindy). Přežila jsem všechny tréninky a mini-soustřeďovací cykly v Rokytnici a nyní čerstvě v Nymburce. Psychicky budu také snad o něco odolnější. To, že mám za sebou nějakou tu práci, mě uklidňuje a prozatímní posun v tréninkách taky. Teď už to jen prodat!


Tak červenec bych brala!

1. srpna 2014 v 22:52 | PaPája |  Když už nemůžeš, musíš
A zase jsem počítala. Červenec je pryč, ale za celý tento jeden měsíc jsem toho odběhala víc, než za jednotlivé podzimní/jarní přípravy. Jsou to sice jenom čísla, ale mě to hrozně těší, že jsem do toho mohla dát zase všechno, co šlo. Dostávala jsem dosti peprné dávky tréninků a myslím, že se mi tím daří dohánět manko, které mám z jara. Aktuálně se ve mně nastřádala únava z dosavadních dnů přípravy, celkově tréninky tento týden už byly hlavně o vůli. Ale co. Já vím, proč to dělám, vím, co chci. A zatím mě nic nezastavilo. :-)