Co je na talíři, to se dojídá

20. srpna 2014 v 22:30 | PaPája |  Poznatky, názory, věty
Prostě tu budeš sedět, dokud to nedojíš. Větu, kterou jsem jako mrně slyšela mockrát. Prý jsem nechtěla jíst, a když, tak pomálu. Dodnes si pamatuji tu scénku u stolu. Bylo mi asi sedm, odpoledne jsem byla pozvaná na rozloučení se sezónou - to je sice vedlejší věc, ale pokud to nesním, nikam se nejde. Byl zrovna knedlík, mně to jako obvykle nejelo a padaly mi slzy jako hrachy. Do pusy jsem si ten promáchaný, studený kus knedlíku vzala a v puse se mi pod vzporou "že to dojídat nebudu" rozložil po 5-ti minutách ještě víc, až se z toho zvedal kufr všem u stolu. Na rozlučku jsem nakonec šla, hold jsem dítě štěstěny a ta se nade mnou slitovala. Ale to, co tomu předcházelo, mělo jasný záměr. Už to chápu. Co je na talíři, to se dojídá.



Před pár týdny u nás byla mamčina známá. Už pár let žije v Americe - bez mluvení to poznáte hned. Vzala s sebou i svoje tři děti, malí američánci jako vyšití, chování jako z amerického seriálu. Ne úplně špatné, ale zkrátka typické. Po tom, co jsme my, v zadu postávající čecháčci kulili oči, jak skáčou z kraje bazénu po hlavě do trávy, přišla na řadu ještě jiná kategorie. Jídlo. Nejdřív to byla teda velká hrabanice, a že rýže je na to strojená. Nedojedli? Aha. Fajn, jsou to hosté, třeba nechutnalo, i to se stává, odnesu to do myčky. V půli cesty jsem byla zastavena. Počkééééj, oni ještě nedojedli (no, to vidím!). Jestli to nevadí, nech jim to tady. A tak jsme poznali, jak se obědvá v Américe. Skočili si párkrát ještě do trávy, pak i do toho bazénu, tucetkrát se někde omlátili - ale pozitivní bylo, že v 18 hodin, kdy frčeli pryč, před krokem z domu, dojídali poslední sousto. Jí to celé odpoledne. Takže dunch?

Pak tu máme mého bráchu. Tuhle jsme byli v restauraci a on si jako správné malé dítě (je mu 10), hamounek, musel jako jediný objednat porcičku, kterou nikdy nesní (my všichni to víme, a proto už si taťka nějaký ten rok neobjednává jídlo v restauraci :D). Poctivý zvěřinový hamburger s domácími hranolky. Znělo to dobře, ještě líp to vypadalo.Ale pak to začal rozebírat - ne, že bych to nečekala, ale prostě to nechápu. Cibule venku, salát venku, několik ostatních ingrediencí venku -zbyla houska s masem. Zbylá cibulka se zbytkem tam pak nevypadala moc vábně. Pavli, chceš to dojíst?Děláš si srandu, proč si to takhle rozebral, vždyť tam šlo o to spojení chutí!

Vždycky kvetu. Já třeba vnímám jídlo (zvlášť to luxusně naservírované v restauracích), jako celek. Přijde mi jako děsný dobrodrůžo spojít všechno to, co před vámi je. Máte nové chutě, nové zážitky. A pokud v mase není moc tlusté a tak nějak podobně, vždycky dojídám. A když se nikdo nedívá, v pohodlí domova vylizuju talíř (:D). Maximálně mamka kroutí očima, brácha ježíšuje a taťka mě má za hygienika. Kamarádky ve škole z toho mají srandu, ve školní kantýně ze sebe sice nedělám kočku Mícu, ale opět - všechno, co mám před sebou, dojedu (a nepotřebuji ani celé odpoledne!). A oni mají hrabanec, nedojedeno, rozkousáno, nakrojeno - no mě by to točilo.



Takže děkuji Vám, drazí rodičové, že jste mě takhle kdysi občas potrápili. Možná díky vám si teď to jídlo tak moc užívám, a jaké mamince by vadilo, kdyby jejich dítě nevylizovalo talíř? :-)

Jak to máte s jídlem Vy - s jeho konzumací a dojídáním? :-)
To mě fakt zajímá!

Vaše PaPája♥, která po sobě ani nemusí dávat věci do myčky. Jedu Micčin eko-life.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pampeliška V. Pampeliška V. | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 8:01 | Reagovat

Budu upřímná - jsme rodina jedlíků a nedojídat je skoro urážka. :D Nikdy jsem s množstvím jídla neměla problém v tom smyslu, že bych nedojídala, ale občas to prostě nejde.
Jedna z mých babiček vaří až moc dobře. A taky nandává šílené porce. Kolik sníš normálně klasicky velkých ovocných knedlíků? Já dva nebo tři. Ne, ona mi jich nandá pět a ještě se ptá, jestli to není málo. Většinou je nesním, ale vždycky je těžké říkat jí, že už nebudu, protože vím, jak ji to mrzí. (Ne, nechápu ji... :D)
Pak tu máme druhou babičku. Hnusné vývary (mám je moc ráda, ale od ní je to fakt na nic), polívky z pytlíku, jídlo z donášky, hlavně co nejlevněji. A tam bylo vždycky to "když to nesníš, nedostaneš tohle a tamto". Neměla jsem ten jejich přístup ráda a když to teď vidím znovu na Bětušce... hmm, no comment.
Rodiče jsou v tomhle směru ohleduplnější. Mamka nás nikdy do jídla nenutila, nemusela a my jedly rády právě proto, že nás do toho nikdo nenutil, a táta vždycky říká, abychom si nandaly, kolik sníme a v jídle se, když už nedojídáme, nešťouraly. :)

2 Denia Denia | Web | 21. srpna 2014 v 21:14 | Reagovat

Ty jo, styl jezení Amíků mě teda fakt překvapil :D, je to divný :D.
A čočku nejim, luštěniny mi nejdou přes rty :D.
Co se týče dojídání.. nemůžu říct, že sním úplně všechno. Moje máti vždycky upřednostňovala názor - jez, dokud můžeš. Teda ne že by se u nás doma fifralo :D, naše máti nakládá jak pro bandu dřevorubců, ale když se nedojí, nedojí se, nikdo se nezlobí :D.

3 mengano mengano | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 6:20 | Reagovat

Nesnáším zbytky na talíři. To by mě fakt čerti vzali:) Děti jsem vedla k tomu, že když si něco nechají nandat na talíř (dostávaly tolik, kolik si řekly), tak to taky dojedí. A ne že ne.
S dcerou to bývalo o nervy. Jako malá byla příšerně nežravá a nad rozjedenou polévkou dokázala čučet hodinu. My jsme všichni dojídali druhé jídlo a ona ještě pořád lovila z talíře mrkev a květák. Naštěstí z toho vyrostla:)

4 Lenin Lenin | Web | 22. srpna 2014 v 16:53 | Reagovat

Dojídám, do posledního zbytečku. Na talíř si dám tolik, abych neměla problém s konzumací, v restauraci si občas s jídlem dávám na čas, abych do sebe všechno nacpala, ale od nevypucovanýho talíře zásadně neodcházím. :D Nemám ráda lidi, co se v jídle ňoumaj a vydlabujou z něj různý složky, a taky mě točí, když někdo sežere maso, ale nechá přílohu. Za to bych rozdávala facky. :)

5 PaPája PaPája | Web | 23. srpna 2014 v 13:09 | Reagovat

[1]: Á, no vidíš, bábinky jsem nezmínila. :-) Trošku jiná kapitola ještě. Ta jedna je ohleduplná - necháš si nandat, kolik sníš. Ovšem ta druhá, ta je totožná s tvojí první. :D Kolik chci na talíř? Nezájem! Samozřejmě, že mi tam toho naklopí dvojnásobnou porci, než jsem zvyklá. A pak to tedy občas nedojedu - kvůli té hroudě omastku, ze které mi je pak těžko ještě celý víkend, protože to prostě běžně nejím a trošku by se dalo říct, že i trucuju. :D (Vadí mi totiž pak i ty stálé otázky: A je to dobrý? Je to výborný, viď, viď, viď?)
Prostě zase nejsem svatoušek, co je moc, to je moc. :-)

[2]: Jiný kraj, jiný mrav. :D :-)

[3]: Hah, tak to mi něco silně připomíná.  Ostatní dojedeno, moje malé já ještě u játrových knedlíčků. :D :-)
U nás doma to máme stejně - řekneš si, dojíš si. :-)

[4]: Taky bych jich pár rozdala. :D Zvlášť když to tak rozhrabou a je to rozházený všude po talíři, proooč?
Jídlo je posvátnost, tečka! :D

6 Al. Al. | Web | 24. srpna 2014 v 10:37 | Reagovat

Já jsem takový ten případ, kterému se sobotní/nedělní oběd protáhne o dobrých 20 minut jen tím, že pitvám z masa žilky a odřezávám blanky. Mamka (nedivím se jim :D) mají chuť mě zabít, ale nemůžu za to, že když něco takové sním, tak se mi to vrací zase zpět.
Ráda bych něco snědla jako normální člověk, ale ono to vážně nejde...

Proto už si většinou maso ani neberu. A celkově to, co vím, že mi nechutná, tak prostě nejím. Nejhorší je to na návštěvách, kdy si dám naprosto nejmenší porci, abych to všechno snědla a nemusela něco nechávat...

7 Magdaléna Magdaléna | Web | 27. srpna 2014 v 10:20 | Reagovat

Jako malá jsem byla děsná rejpalka :-) maso muselo pryč, a když ne, tak jsem ho žvýkala půl dne :-D taky jsem skoro nic nejdedla, jen pečivo či zeleninu.
Dneska si troufám říct, že sním skoro všechno, když se mi to na talíři líbí. A musím říct, že sním i téměř jakékoli množství. Doma mě holt taky vychovali :-)

8 percussions percussions | Web | 20. června 2015 v 19:04 | Reagovat

solidni půjčky ihned k vyplacení [:tired:]

9 DEANDRA DEANDRA | Web | 21. června 2015 v 2:46 | Reagovat

půjčka 10000 na splátky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama